Jak zacházet se sedmadvacítkou

Na moravské svatbě

Je čtvrtek, a byť konec pracovní doby již dávno nastal, sedím v kanceláři a vyrábím páteční porci hodnot – to vše jen pro to, abych si v pátek mohl vzít volno. Obstarožní uklízečka, která z naší kanceláře dvoukolákem vyváží prázdné lahve, to nedokáže pochopit. Dyť vy nemáte žádnej život, mladej pane! Takhle dlouho pracovat! To my byli vždycky už v pět na rande!

Ušklíbnu se, protože si živě představuji, jak tato paní přichází o panenství při gangbangu s R. A. Dvorským a jeho Melody Boys; zahučím nějakou neutrální odpověď a bradou ukážu na skříň, odkud je taky nutno nějaké lahve vyvézt. Já že nemám žádný život? Psche, právě naopak!

Pátek už ukázkově prolenoším s F. a Horstem na tchánově chalupě, která je tak útulná, že se tam líbí i pavoukům. Nejsem nijak přehnaným arachnofobikem, ale přeci jen – denně likvidovat v průměru dva vzrostlé jedince o velikosti dětské dlaně (a to jsem své likvidační snahy omezil jen na okolí postele), to už by za zcela košer neoznačil ani někdo, kdo nezná význam tohoto slova.

A je tu sobota – Lucka, kamarádka F. a věrná čtenářka tohoto blogu, se vdává za svého dlouholetého přítele Pavla a u toho nesmíme chybět. Těším se, ale začíná to zle: Zámeček v Líšni je svatbami doslova přecpán; různí novomanželé co do počtu vítězí nad stromy v zámeckém parku a to já nemám moc rád. Navíc Horst se minutu a půl před začátkem obřadu rozhodne mimořádně ohavně pokálet; při rychlém přebalování si počůrat zbytek věcí a nakonec deathmetalově řvát.

Nedá se nic dělat, aspoň část obřadu stihne jen F., zatímco já Horsta uklidňuji projížďkou po okolí. Jsem celkem rozladěn a notnou chvíli se mě to drží; během odpoledne ale vychládám – ostatně od půl šesté bude svatební mejdan v nejvyšším patře nejdražšího brněnského hotelu!

Přicházíme včas a už na první pohled vidím, že tady to bude naprostý sukces. Rautový stůl je obsypán lahůdkami jako indický vlak cestujícími, pití je zdarma a navíc můj český původ vyvolává v místních synech a dcerách Moravy touhu útočit na mě kvalitními alkoholy. Zejména bych vyzdvihl sedmadvacetiletou slivovici, kterou údajně zajistil ženichův dědeček… Rovněž počet opravdu krásných a mile působících dívek je vysoce nadprůměrný, takže musím znovu souhlasit se slovy Ivana Mládka o zlaté lodi.

Začíná živá hudební produkce: Najatý muzikant sice vypadá jako Kristián Kodet křížený s Beetlejuicem, ale nakonec mile překvapí: Trvá to jen pár piv a panáků, a náhle jsem uprostřed parketu a s nevěstou tančím sólo, které by každého milovníka výrazového tance přivedlo o pár krůčků blíž k zasloužené sebevraždě.

Už teď je můj text moc dlouhý, takže to zkrátím: Zmeškaný obřad mi přestal vadit hodně rychle, stejně by asi byl dost podobný obřadům jiným. Ale veselici bych určitě ohodnotil hodně vysokými známkami – a to jsem dost náročný. Škoda, že počet nesezdaných kamarádů/kamarádek se stále zmenšuje, a moc pozvání na svatbu už asi neobdržíme…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Jak zacházet se sedmadvacítkou

  1. no já pozvánku určitě někdy pošlu :o )
    jinak přeju k dnešnímu svátku!

  2. Kozel: na tvou pozvánku se trochu těším – a trochu se bojím:-) a díky!

  3. a já jsem tu taky, abys věděl a to teprv bude tóčo…..
    přeji krásnou oslavu

  4. jamon: tóčo je od slova točený? fajn:-) a dík!

  5. no ty "linkvisto" to snad nemyslíš vážně, že se ptáš – tóčo====suprový, bezvadný, dokonalý, nevídaný…..

  6. chvála pánu na výsostiach…
    moji priatelia sa veselia a plesajú,
    zatiaľčo je tu držím
    nahú stráž…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>