Dám si deset piv a jedno na cestu…

Aneb když kočka není doma

Takže dáme jedno až pět, jen tak na pohodu, domlouváme se v sobotu s kamarádem-sklářem a vše nám hraje do karet – je krátce po osmé večerní a naše oblíbená nekuřácká hospoda (můžeme jí říkat třeba U Blva, protože se tak skoro jmenuje) zavírá v deset, takže jde o plán neprůstřelný.

A tak sedíme a dáváme si piva a sekanou s čerstvě nastrouhaným křenem, hospoda je skoro prázdná, v obří nové televizi běží golf, ke kterému máme oba vztah pozitivnější než HIV testy Freddieho Mercuryho a večer tak nějak pěkně začíná – a najednou je půl jedenácté, poslední hosté se disciplinovaně zvedají a my zůstáváme s číšníkem Edou sami.

Kdyby byl popisovaný večer epizodou seriálu How I Met Your Mother, tak byste viděli scénu, jak se s Edou loučíme a spořádaně vycházíme do tmy a vypravěčův komentář by říkal Eda měl víceméně dodržet zavírací dobu a po dopití piva nás poslat domů…but he didnt.

Eda totiž své oblíbené hosty vyhazuje k smrti nerad. A tak jen zamkl vchod, přisedl si k našemu stolu, že prý si dáme všichni ještě jedno, dokoukáme golf a uvidíme. A tak jsme sledovali dění na hřišti, smáli se tomu, že caddy Jima Furyka vypadá jako údržbář Scruffy z Futuramy, Eda s kamarádem-sklářem začali svá piva doplňovat panáky a hodiny běžely.

Situace, kdy jsem dopil a Eda rázně řekl Tak ještě jedno ti dám, co? Na účet podniku! se opakovala tak často, že jsem měl silný pocit deja-vu; a s postupem času i lehký pocit opilosti (to jsme zrovna v diskusi plynně přešli od bezmezné adorace bratří Mašínů k našim letcům v Anglii, a já zjistil, že jazyk mi začíná vypovídat poslušnost, v důsledku čehož jsem nebyl schopen vyslovit jméno Kuttelwascher).

Někdy těsně před třetí začali v rádiu, odkud bůhvíproč běžel nějaký církevní pořad, hrát píseň Ktož sú boží bojovníci, což přesvědčilo i Edu, že je čas vypustit nás do noci. Domů jsem se nepevným krokem dokomíhal někdy kolem třetí.

Když jsme se dnes na místě činu sešli na oběd, vypadali jsme jak sbírka špatně vycpaných exponátů. A cítili jsme se zrovna tak. Podivné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 thoughts on “Dám si deset piv a jedno na cestu…

  1. zapomněl si na vtipy o M.Jacksonovi,ale to je jedno…bolesti hlavy mě to stejně nezbaví… :-)

  2. to je ten český švejkismus?
    pre toto mám Bohmen rád?
    a ten kutlvašer aj niekoho sundal, alebo bol len takým typickým RAFákom – dobre vypadám, hovno střílím…

  3. baryk: nezapomněl, záměrně vynechal:-)
    ďobo: 18-20 sestřelů je ti málo?

  4. no… 18-20 je určitě hodne na fightera lietajúceho Spitšrot… nelietaš náhodou IL-2 FB, že by sme skrížili na nejakom servru zbrane? .>)

  5. FB létám, ale zatím jen offline:-) a jen pro upřesnění, Kut neměl spita, ale hurricana:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>