Hnusárny nejhoršího kalibru

Když je špína zažraná

Představte si něco hodně nechutného. Ne jen tak nějakou obyčejnou nechutnost, jako volební kandidátku ČSSD, ne nějakou nechutnou nechutnost, jako Davida Ratha při orálním sexu s Jiřím Paroubkem, prostě si představte nějakou ultramegagiga hnusárnu, na kterou vám nestačí slova. Máte?

Tak, a teď to vynásobte dvaceti a máte tak přibližně odmocninu toho, čemu jsem se včera věnoval já. Z práce jsem dorazil ve stavu značně zbídačeném; mé jindy statné tělo se jako osika ve větru třáslo střídavými nápory chřipky, eboly a rýmičky. Ale ještě než jsem se nacpal léčivy a zanořil se pod deku, bylo potřeba udělat jednu věc:

Vyčistit odpad umyvadla v koupelně. Protože jeho stav už překročil všechny myslitelné hranice, a nerad bych se dočkal toho, že náš byt jednou obsadí zlověstní laboranti v hi-tech biohazard oblecích a nás odvlečou na pokusy. Vybavil jsem se tedy šroubovákem, gumovými rukavicemi, igelitovým pytlíkem, odvážnou písní a ponořil se do míst, kde ještě nikdo přede mnou nebyl (šlo tedy o jakýsi méně příjemný ekvivalent deflorace).

Abyste si neudělali falešnou představu: Nejsme prasata. V tomhle bytě žijeme necelý rok a staráme se o něj vzorně. Ale přeci jen, dům je starý skoro sedmdesát let, v bytě před námi bydleli různí lidé (vím jen o podivném důchodci a před ním o místní gynekoložce, ale to stačí) a odpad v umyvadle je viděl přicházet a odcházet všechny.

To, co se na mě po jeho rozmontování zčásti vyvalilo a zčásti jsem musel vyšťourat, bych vám věru rád popsal, ale vhodná slova ještě nebyla vynalezena. Takže máte smůlu a štěstí zároveň. A nejhorší na tom je, že když jsem odpad zbavil nánosů letité špíny, tak přestal těsnit, čímž chci naznačit, že i dnes večer budu mít o práci postaráno.

Utkání s takovým množstvím bakterií však vybudilo mé bílé krvinky k nečekaným výkonům: Přes noc jsem vypotil asi pět litrů škodlivin a dopoledne jsem se cítil už víceméně zdráv. A když se po obědě stavil kolega s osmnáctiletou lahvinkou, můj stav se zlepšil přímo zázračně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Hnusárny nejhoršího kalibru

  1. tak doufám,že si ten poklad nikam nevyhodil,ale uložil v truhlíku za oknem a zasadil ředkvičky!

  2. baryk: až se příště stavíš, dostaneš z nich salát!

  3. Sezen si zastupceProste neverim, ze ty sam by jsi mohl vzit nastroj a provadet ty ohavne veci okolo tech divnych porculanovych skulptur.

  4. Ja jsem zrejme prilis delikatni, takze si na podobne vykony najimam statecneho spravce domu. Presto mi nikdy nezapomene ukazat vysledky sveho snazeni, tedy kyblik plny elefantich chlupu, cernych hlenu a hnijicich casti rostlin a zvirat. Chvalim ho potom s papirovym pytlikem pritisknutym k ustum:)

  5. psice: je potřeba nebát se zjistit limity svých možností, ostatně třeba se mi jednou budou tyto dovednosti hodit:-)

  6. treba do toho najskor naliat flasku sava, lahsie sa to potom zoskrabuje

  7. Jo tak na tohle já používám uvolňovač odpadů. Během dvou hodin rozpustí vše, co mu přijde do cesty, a je hotovo. Je ovšem pravda, že se tím připravuju o takovéhle skvělé zážitky… :)

  8. louh!Zaleješ horkou vodou, krásně to bublá a vydává i kouřové efekty, takže zážitek tu taky je:)
    Vím, kde se dá sehnat!

  9. cwe, odpad u umyvadla jsem taky jednou cistila! A taky pak prestal tesnit! Ale myslela jsem si, ze to bylo proto, ze jsem to spatne utahla :) To bylo v minulem stoleti.
    Nicmene v dnesni dobe pouzivam cistic odpadu a horkou vodu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>