Co se děje na pracovních toaletách

Každá uklízečka vám potvrdí, že firemní toalety jsou svatostánkem čistoty. Nebo vám to možná vyvrátí a ještě vás přetáhne mopem, a nebudete se jí moci divit. Takže vzato kolem a kolem, je tohle úvod úplně na prd.

Všichni jsme se už asi museli smířit s tím, že v populaci je určité procento lidí, kteří se štítí záchodové štětky, kteří při močení neumějí zamířit, nebo kteří ve svých útrobách uchovávají směs sarinu, yperitu a odéru mrtvoly, která plovala tři týdny v obzvlášť výživné stoce. Ale o tom tu psát nechci.

Dnes mě totiž zlé síly dohnaly na pracoviště už v půl deváté, a když jsem vcházel do prostor toalety, bylo mi něco divné. Vždyť zdi i stropy tu bývají bílé, tak jakto, že najednou je pokrývá nekoherentní šedo-černo-hnědo-zelená vrstva?

Po bližším zkoumání jsem zjistil, že někdo včera nechal na záchodě rozsvíceno a otevřené okno. Správně předpokládal, že do čtvrtého patra se zloděj dostane jen s obtížemi, ale nesprávně ze svých úvah vyčlenil hmyz. A když v noci okno zářilo do tmy, tisícihlavé roje hmyzáků všeho druhu se vydaly za světlem a následně se usídlily na zdech a stropě a vytvořily nikoliv nevýhružnou mozaiku.

Když jsem u pisoáru konal potřebný úkon, ze stropu se na mne snášela mračna zlověstných mušek, komárů, takových těch zelených potvor s dlouhými křídly a několik můr. Kolega, který o něco později zvolil soukromí kabinky, vyprávěl, kterak měl při sezení a konání pocit, že ho něco lechtá na lýtku, a když se jal případ blíže prozkoumávat, zjistil, že ho opatrně okusuje asi patnácticentimetrové saranče (které vyfotil a následně nám jej ukazoval, takže je to pravda).

Jak se celá situace vyřeší, nevím. Patrně budeme muset do prostor toalet nastěhovat aspoň patnáct vlaštovek a doufat, že nezvané vetřelce vyhubí. Jenže co pak s vlaštovkami? Snad pomůže přizvat na pomoc pár koček nebo dravých ptáků. A co pak s nimi? Jak vidíte, nemáme to jednoduché…