Lekce holotropního dýchání

V pravý čas!

Svůj první školní den si nepamatuji, a to ani v hrubých obrysech – a to je zvláštní, uvážíme-li, že se odehrál teprve před 23 lety. Stejně tak zvláštní je, že mnohem méně zábavné zkušenosti, jako třeba první sex nebo první opití se do bezvědomí si pamatuji v mnohem jasnějších konturách – a přitom ani jedna z těchto událostí nebyla nic, čím by se dalo chlubit.

Přistupme tedy k rekonstrukci: Budu teď chvilku holotropně dýchat, takže riskuji, že kolega v kanceláři mě bude považovat za deviantního psychopata, a uvidíme, co se vynoří z mého podvědomí…

(Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.)

Tak nic. První školní den byl zřejmě natolik traumatickým, že jsem jej navždy vytěsnil. Z celé první třídy se mi vybavuje jen pár střípků:

Tohle je prvnímu školnímu dni nejblíž: Doma nadšeně vyprávím, že jeden spolužák má nejvtipnější příjmení na světě: Sudmajer! Až o pár dní později zjistím, že žiji v omylu: Spolužák se jmenuje Nevrlý. Tento omyl dodnes není vysvětlen, byť další ze spolužáků se jmenoval Puchmajer – ale s Nevrlým rozhodně nebylo možno si jej splést.

Do školy chodíme v houfu: Máma a některé ze sousedek, ostentativních pár desítek metrů před nimi já a další obdobně starý potěr, všichni z jedné bytovky.

Učitelka Čečilová je malá a přísná a její manžel je snad školní inspektor či co. Většina žáčků jí přisuzuje nelidské a nadpřirozené schopnosti.

Do školních lavic přicházím vybaven schopností číst, takže neoprávněně získávám pocit, že mi všechno půjde snadno. Učitelka mi však vytýká, že při čtení nedělám tečky. Nedá mi to, a doma pak mámu oblažuji hlasitým předčítáním z leporela O jablůňce – a prý tečky dělám.

První hrozná nespravedlnost: Dostávám trojku z matematiky! V pracovním sešitě trochu zápolím se záludným příkladem, kdy se mezi dvě čísla má doplňovat je větší, je menší nebo rovná se. Nakonec mám všechno správně, ale tak často gumuji a přepisuji, že mi učitelka odmítá dát dobrou známku. Komunismus!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Lekce holotropního dýchání

  1. Leporelo o jablůňcehele, a to víš, že se tvé oblíbené leporelo stalo obětí zrůdné eurocenzury?

  2. zkusím i odkazyimg3.imgup.eu/1975.jpg
    img4.imgup.eu/2008.jpg

  3. PavelB: tak to jsem nevěděl – zkrátka bezpečnost práce především:-)

  4. pančelka byla asi pěkná důra :) každý jsme měli nějakou, na kterou velmi neradi vzpomínáme :) pamatuji si jednu ‚školkovou’, která byla fakt … fakt surová :D a pak jednu na základní škole…měla ‚obrovské‘ vlasy, nehty až za roh….neměla mě ráda, vážně (ne)chápu proč….ale měly jsme jednu takovou milou příhodu, kdy mi nakázala sebrat na školní chodbě značně jetý (plesnivý) chleba…a já, tehdejší hajzl jsem jí odvětila, že pokud má hlad, ať si ho sebere sama…od té doby jsme spolu již nekamarádily vůbec…nechápu proč… :(

  5. gemini: učitelky zřejmě musejí procházet nějakým školením v nelidskosti:-)

  6. lobo: na obranu všech takových – ono se asi není čemu divit, mít kolem sebe celoživotně takový kurník, je zřejmě horší, než nejtvrdší vojenský výcvik :)

  7. nadech, vydech: mokre stopy od houby na stenach a na strope. Pojidani kridy. Barevne listi. Vodovky a barevne listi obtisknute na ctvrtce, rukou a svetlem obleceni. Zamestnani je proti tomu raj na zemi!

  8. při čtení „nedělám tečky.“
    až na totálně nepočítačové = nekompatibilní uvozovky, nemohu se přestati svíjeti a pod stolem se dusiti.

  9. psice: ovšem jak které zaměstnání!
    F.: a cestou vymýšlím vtipy o šmoulech, ovšemže…
    lední brtník: tvůj smysl pro humor je jiný než můj, nicméně ctím jej:-))

  10. Tak jako gemini – v paměti mám nejbrutálnější učitelky ze školky. Všem dětem, co nespaly (tudíž mi pokaždé), obalovaly hlavu ručníkem… Holt, dnes se ti malí nevděční prďolové mají úplně zlatě… :-)

  11. verze 1975 -> cenzura -> verze 2008 … tak to je smutnej příběh

    A jinak nejlepší vzpomínka na první třídu? Zcela jistě vyšetřování hrozné kauzy: "Kdo čůrá až na zeď nad žlábek". Sice si nepamatuju jestli se na to přišlo, ale ta soutěživá atmosféra o malé přestávce… ta tam je jak dneska.

  12. já si z první třídy pamatuju playboye, kterého donesla vyspělá nepřizpusobivá spolužačka od tatínka. na to se nedá zapomenout. v sedmé třídě bohužel otěhotněla a byla odejita :-(

  13. Začínám mít dobrý pocit, že mé dítě čerstvě nafasovalo učitele – muže. V 1. tř… a vypadá normálně :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>