Tři skvělé ženy

Ba co víc; perly mezi ženami!

Můžu si přisednout? ptá se paní v ranním autobuse, a já krčím rameny, jako že jo, protože co už. Paní se uvelebí, já vytáhnu z tašky Roalda Dahla, kterého mám s každou další knížkou radši, v řidičovi se probudí závodnické geny, dupne na plyn a ranní cesta směr hlavní město začíná.

Paní vedle mě mne pátravě sleduje, a protože je zjevné, že má něco na srdci, dávám si obzvlášť záležet, abych jí ke konverzaci nedal sebemenší záminku. Nakonec celkem správně vyhodnotí, že pro poslech jejích historek jsem celkem nezpůsobilý, otočí se k jiné paní, sedící přes uličku, a prolomí ledy nezávaznou poznámkou o počasí.

Druhá paní se chytne, a to je zlé: Mojí sousedce se totiž rozšíří zornice, naučeným grifem přehodí výhybku konverzace na téma kočky a už jede. Poslouchat nechci, ale uniknout tomu dost dobře nelze – zakrátko je zjevné, že paní vedle mě chová asi sedmnáct koček a desítky dalších již odchovala. Ke každé z nich si vybavuje tucet příběhů tak vtipných (…a von tááák chytře koukal!), že i montypythoní Vtip zabiják je jen jejich slabým odvarem. Nedá mi to a podívám se jí na ruku – po snubáku ani stopy, není divu.

Jakmile v Praze vylezu z busu, nabírám síly hlubokým vdechováním smogu na rušné křižovatce. Za sebou slyším ženský dialog, žena A říká ženě B: No já jsem měla nabídky, abych dělala šéfovou, a za pěkný peníze! Jenže to bych stejně nad sebou někoho měla, a nechat na sebe pořád řvát, to já nemám zapotřebí! Já byla už ve škole pěknej rebel, na základce i na učňáku, a furt jsem si dělala věci po svým, a tak to zůstane!

Nedá mi to a kradmo se otočím. A vida – královna nezávislých žen je zmačkaná padesátnice v tramvajácké uniformě Dopravního podniku. V duchu jí gratuluji a jdu za zeleným panáčkem.

Podivné věci se přiházívají po trojicích, a tak celý den čekám, jaký výkvět ženství mi ještě osud postaví do cesty. A dočkám se: Na cestě z práce potkám v tramwayi mladou dívku průměrného zjevu a zcela jistě nadprůměrné inteligence. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč měla na tváři pod okem nalepenou banánovou samolepku Dole.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Tři skvělé ženy

  1. co se týká kočičí paní (tedy vlastně slečny), tak je otázka, jestli absence snubního prstenu byla důsledkem jejího kočkochovu nebo obráceně. Já mám zatím kočku jednu, po chlapovi ani vidu ani slechu a říkám si, že na stará kolena ze mě bude opuštěná alkoholička se šesti kočkami (ale sedmnáct už je moc i na mě).

  2. mám teorii,ze vysílená usnula u třídičky banánů a etiketovací stroj ji za jeden považoval

  3. a co tedy měla ta slečna Dole ? třeba to bylo něco vyjímečného…

  4. dewberry: dokud máš jednu, je to asi v pořádku, ale jakmile si řekneš, že uživíš i dvě, dostáváš se na šikmou plochu:-))
    nominek: vidíš, to přeci ví každý!
    PedroPo: tvoje teorie nemá trhlin!
    dalimil: Dole měla zřejmě Chiquitu…

  5. v každé správné ženě je kus banánu ‚

  6. prave jsem premyslela, kam to karierne dotahne tramvajacka..? Az jsem si vzpomnela na strojvedouciho Standu Grosse a polila me uleva, ze to pani nema zapotrebi!

  7. dalimil: a v banánech jsou háďátka:-)
    psice: jó, Standa si tak dlouho četl v drážním depu burzovní zpravodaj, až se stal odborníkem na akcie…

  8. ahoj lobo, dlouho jsem ti tu nenapsala… nechceš koťátko? ;-)

  9. týna: tušil jsem, že tohle téma tě nenechá v klidu:-) koťátko si ovšem spíše nevezmu, díky:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>