Kolik oslavenců, tolik piv

Proč už nezvracím do ohně

V sobotu ráno zaklepe na dveře mého krku něco jako angína. Nemůžu polykat; sice nejsem pornohvězda, takže kvůli této zdravotní indispozici nepřijdu o práci, ale i tak je to nepříjemné. Ovšem do Jamonovy Lhoty jet musím, i když jen na skok, to je prostě bez debat – narozeniny kamaráda-skláře, enimena, jamona a Kosárkovy Dany jsou velmi pádným důvodem.

O pár hodin později se nestačím divit: poblíž pověstmi a pavučinami opředeného prasečáku je kryté pódium se zvukovou aparaturou. Automatický rožeň a na něm prase. Toi-toika. A především několik desítek úplně cizích mládežníků; je jim kolem dvaceti, jsou z Prahy i odjinud, pozval je pátý oslavenec, jehož jméno jsem v synapsích neudržel, a sledují nás s blazeovaným nezájmem.

Jedna nebo dvě dívky se přijdou aspoň pozdravit a jeden či dva mladíci se zdají být fascinováni Horstem. Zbytek líně pokuřuje na stohu či se povaluje u ohně. Takže my, kterým táhne na třicítku či jsme ji již překročili, vytvoříme obranné diskusní kolečko poblíž sudů a bavíme se osvědčeným způsobem, respektive vyprazdňováním půllitrů či lahví.

Přijíždí i několik mimořádně vítaných hostů; třeba Kozlovo Kladenské Komando (známé též pod zkratkou KKK) nebo náš gymnaziální spolužák Váca. I přes polykací obtíže cítím, že jamonovo pivo má na mou psychiku pozoruhodně léčivé účinky (a na mou rétoriku účinky přesně opačné). Ale nemá cenu to lámat přes koleno; opravdu mi není moc dobře, a tak se po nějakých třech hodinách s F. i Horstem loučíme, míříme domů a bratry a sestry ve zbrani zanecháváme jejich osudu.

Má to jednu výhodu: V neděli mi není ani náznakem špatně. A jednu nevýhodu: Jsem na nejlepší cestě stát se nespokojeně mrmlajícím staromilcem. Protože jsem s enimenem a jamonem tradici výletů na prasečák kdysi dávno založil, protože si pamatuju, jak to bývalo super, když nás kolem ohně sedělo osm nebo deset nejlepších kamarádů, jedly se buřty, kdo nevypil patnáct piv, byl terčem posměchu, na záchod se chodilo do lesa, opilci padali do kravinců, do ohně nebo do elektrického ohradníku a ráno jsme se probouzeli mezi pasoucím se dobytkem.

Ale co: Jsem starý a jsem na to pyšný. Ou jé!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 thoughts on “Kolik oslavenců, tolik piv

  1. byt stary ma jedinou nevyhodu – drive jsem mohla vypit tolik panaku, kolik mi bylo let a rana byla svezi; dnes vypiju par deci velmi sucheho vina a pocet let je totozny s poctem hodin, ktera potrebuju k tomu, aby bylo rano:)

  2. psice: svatá pravda, když jsem před jedenácti lety vytvořil svůj pivní rekord, tak jsem den poté cítil jen zvýšenou žízeň. dnes bych po polovičním výkonu zemřel a zamřel:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>