Když se peklo topí v krvi

Štěpán Kopřiva: Asfalt

Doufat, že se tyto stránky stanou nezávislou recenzní platformou, by bylo zpozdilé jak šestatřicet majitelů Downova syndromu. Ale protože moje nedávná zmínka o knize Asfalt od Štěpána Kopřivy zde vyvolala něco jako zájem, cítím jako nanejvýš vhodné zde informovat o výsledcích svého bádání.

Takže: Knihu jsem poctivě zakoupil, přičemž mě potěšilo, že má skoro 650 stran – člověk má už na pohmat pocit, že svoje peníze investoval do něčeho, co má smysl. Jinak: měkká vazba (nevadí); celkem průměrná ilustrace na obálce (nevadí); pravopisných chyb a překlepů v textu velmi málo (yes!).

Pojďme od formy k obsahu: Prvních padesát stránek je jak předělávka Sedmi statečných – zkrátka stará parta válečníků se dává dohromady. Přišlo mi to tak trochu sociologizující, a krvelačné čtenáře by to mohlo možná i odradit. Možná.

Jakmile se ale hlavní hrdinové ocitnou v pekle, začíná řežba s velkým Ř a akce s velkým A, přičemž obě s malými přestávkami trvají až do konce knihy. Laťka brutality je nastavena dost vysoko, ovšem laťka nechutností je ještě mnohem, mnohem výš – párkrát jsem se při čtení přistihl, že nad popisovanými reáliemi v němém údivu vraštím čelo (tonutí ve zvratcích nebo ve vymačkaných očích jsou jen náhodně zvolené příklady, které mi teď vytanuly na mysl).

Hlavní hrdinové jsou fajn, hlavní záporáci taky (zvláštního vyšetřovatele Chorozona budete milovat). Občas je přítomen i opravdu dobrý vtip. Potud všechno v nejlepším pořádku. Ale jsou tu i slabiny:

V knihách tohoto typu nelze očekávat neúprosnou nadvládu logiky, a Asfalt není výjimkou. Nebudu konkrétní, abych nespoiloval, ale na pár místech jsem si kladl znepokojené dotazy. Dále – je zjevné, že Kopřiva je filmovým fanatikem, a tak na filmy v textu často odkazuje. Na můj vkus ale až moc často, a navíc i ne na filmy obecně známé (Hadi v letadle). Stejně tak je Kopřiva i intelektuálem, a má tendenci to dávat najevo nadužíváním cizích slov – což může dost lidí odradit.

Štvalo mě i to, že docela často autor obsáhlým a květnatým způsobem popisuje něco, co se vlastně ani nestalo (teď nebudu citovat přesně, ale jde o vyjádření typu Z lesa se vyvalila vlna ticha a všechny zalehla). A trochu moc rychlý mi přišel i konec – jako by si autor u 97. kapitoly řekl, že i když má v hlavě děj ještě na patnáct kapitol, smrskne to tak, aby poslední kapitola měla číslo 100, protože je to hezké kulaté číslo.

Abychom doklopýtali k závěru: Nevím, je-li Kopřiva lepší než Kulhánek, dosud neotřesitelná modla žánru. Pravděpodobně je nechutnější, úroveň brutality a vtipu je přibližně srovnatelná, Kulhánkův styl mi přijde o něco málo čistší. Jedno je ale jisté – s Asfaltem jsem se těšil na každé ráno a každý večer, kdy pojedu do práce či domů autobusem a budu si moci číst. A to se mi už dlouho u žádné knihy nestalo. Ode mne jasný palec nahoru!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Když se peklo topí v krvi

  1. tak si to kupim, nezabudni si vypytat od autora proviziu :-)

  2. Díky za recenzi, netrpělivě jsem na ni čekala. Nyní už jsem si jistá, odpověď zní: koupit!

  3. AIF, david, eleska: vždyť já to píšu speciálně pro vás:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>