Cítím z tebe lacinou whisky, Horste!

Ba ne, cítím ji ze sebe…

Jak jistě ze zkušeností s mými zápisky tušíte, sobota měla být dnem odpočinku, sebepoznávání a tiché kontemplace. Jak asi tušíte z předchozí věty, tento plán naprosto grandiózním způsobem selhal – a za všechno samozřejmě může tělesný chtíč.

Abych byl konkrétní, jde o tělesný chtíč, kterému před cca devíti měsíci propadla moje kamarádka Petzka a její manžel Evžen Huml. Výsledkem byla smska, kterou mi v sobotu ráno Evžen Huml jásavě oznamoval, že jeho prvorozený syn V-Tec je na světě a že to večer oslavíme sklenkou pramenité vody a panákem vlažného čaje…

Střihem se ocitáme v maloměstské hospodě U Blva; je něco po šesté hodině odpolední a schází se vybraná společnost: Kromě novopečeného otce a mě se dostavují i kamarád-sklář, enimen, kosárek, Sob, bratr Jenda, číšník Pavel, který v hospodě tráví i své volno, a samozřejmě F. s Horstem, který ovšem tropí takový randál, že je záhy odsunut.

Zapít novorozeně je důležitý úkol. V mnoha kulturách je v dnešní bio-vegano době přehlížen či považován za zastaralý a barbarský, ale my dobře víme, co se patří! S žaludky vypolstrovanými speciálně pálivým šlehem, vydáváme se vstříc přílivové vlně alkoholu. Piv je nepočítaně a panáků ještě o něco víc; a i když se mirkodušínovsky rozhodujeme pít panáky pouze malé, číšník Eda je jiného názoru – a jak všichni víme, číšník se musí poslouchat!

V čase popůlnočním už toho někteří z nás mají dost a někteří ještě víc. Hrdý otec je nalezen na záchodě a navrácen zpět do společnosti číšníkem Edou. Při příchodu ke stolu mumlá nějaké omluvy a Eda říká, že je to v pořádku; chvilku tápeme, oč jde, ale jenom chvilku – záhy se ukáže, že Evžen Huml se zřejmě někde nadýchal zkaženého vzduchu a pod tlakem okolností si na wc musel ústy odložit obsah žaludku – naneštěstí v časové tísni nevyužil mísy, ale starosvětského čůracího žlábku, který se touto modifikací stal lehce neprůchozím…

Definitivně odcházíme asi v jednu, protože v hospodě už není co pít. Evžena Humla ubytovávám u nás na lůžku pro hosty a záhy mě opouští duše. O tom, že se celou neděli cítím, jak kdyby mi někdo do břicha zašil mrtvého jezevce ve značném stupni rozkladu, je snad zbytečné hovořit.

Ale co. V-Tec se díky naší hrdinné oběti dožije minimálně sta let, a to za to stojí!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 thoughts on “Cítím z tebe lacinou whisky, Horste!

  1. Zajímalo by mě, jestli ten rituál vznikl z nějakých takových jako praktických důvodů. Jako že by se v rámci veselí někdo uchlastal, a rovnováha světa by tudíž zůstala zachována. Doufám, že na tuto otázku najdou britští vědci co nejdříve pádnou odpověď!

  2. asTMA: není důležité, proč vznikl…důležité je, že se musí slepě dodržovat!

  3. souhlasim, ze tenhle ritual je v podstate stejny, prenositelny a zive organismy destruujici vsude. Nedovedu si ale predstavit apokalypsu vzniklou zapijenim dvojcat nebo vice-cat obecne!

  4. psice: podle mě naopak hrůzyplnost onoho rituálu spočívá v tom, že je stále stejně maximálně intenzivní, ať jde o jedno dítě nebo o paterčata:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>