Ranní fail

Nejhorší den v dějinách dní

Přechod mezi letním a zimním časem mi nikdy nevadil, a ubožákům, kteří skuhrali a sepisovali petice, jsem se vždy povýšenecky vysmíval. V čemž samozřejmě hodlám pokračovat i nadále, ale…

…ale přiznávám, že letos mě se změnou času jeden neveselý zážitek potkal. V neděli ráno jsem všechny časoměrné přístroje v našem bytě a jeho těsné blízkosti nastavil tak, aby nový čas ukazovaly správně. Některé se dokonce dokázaly přenastavit automaticky samy, ty jsem za odměnu čtverácky polaskal po obvodech. A když jsem večer šel spát, ze všech stran na mě svítily správné a přesné časové údaje.

Pondělí ráno. Doba, kdy mrtví jsou živí a živí jsou mrtví. Jako každý všední den v poslední době se probouzím pípáním budíku v 5:55. Ale tentokrát je to ještě horší než obvykle. Jen než se vyhrabu z postele, uteče několik drahocenných minut. Nerozsvěcuji, abych nevzbudil F. a Horsta. Slepě civím do temnoty – jak to, že je taková strašná tma? Vždyť se měnil čas, ne, diví se můj mozek, ale jiné orgány, v první řadě močový měchýř, ho přehluší. Tma je, protože je brzy ráno, a vstávat se prostě bude.

Poslepu klopýtám ke dveřím, ale jsem úplně marný. Se strašným kraválem šlápnu do igelitky, která se mi během noci vedle postele zázračně zhmotnila, pak konečně nahmatám dveře do chodby, otevřu je, teď už mi zbývají jen dva kroky do kuchyně, a tam si konečně rozsvítím, jenže když jsem v půlce prvního kroku, ozve se tichem našeho bytu ohlušující Bang a vzápětí tlumené Jááááúúú, kuuurva, protože navzdory všem zákonům pravděpodobnosti jsem právě hlavou narazil do dveří od koupelny.

Poté se pár chvil konsoliduji a sbírám síly na záchodě; způsobím si ještě několik drobných zranění, a pak už jsem v kuchyni, jakože si tedy udělám snídani, když mi dochází, že něco je špatně: Samozřejmě: na hodinách je teprve pět. Na mobilu taky. Na druhém mobilu taky. Na hodinkách taky.

To, co už od druhého odstavce tušíte, je pravda. Správný čas jsem opravdu nastavil všude, jen ne na budíku. Takže záhada tmy je vyřešena, vstávat mám až za necelou hodinu…zničeně se vracím do postele, cestou ještě jednou spadnu do igelitové pasti, pak pochopitelně rozčilením sám na sebe nemohu usnout, a když konečně usnu, koná budík znovu svou povinnost.

Není divu, že po zbytek dne si připadám jako ekvivalent kaluže psích zvratků. A nepomůže ani to, že u Vietnamců si koupím colu light, určenou pro lotyšský a litevský trh – mimochodem chutná trochu jinak, ale to uvádím jen tak pro úplnost.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 thoughts on “Ranní fail

  1. založil bych odbory a posun pracovní doby na rozumnou hodinu bych se zaměstnavatelem vyhandloval za něco méně důležitého – sociální pojištění třeba.

  2. partiovka: to je moc anarchistické, já bych začal tím, že si nechám zrušit dovolenou a snížit plat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>