Když jde o vteřiny

Jde i o litry!

Kch-kch-kch, dělala taxikářova mašinka při tisknutí účtenky a já na pár prchavých okamžiků uvěřil, že to stihnu. Ale to předbíhám…

Včera v osm večer začal náš vánoční večírek. Protože s barem, ve kterém se konal, jsme neměli z minula úplně dobrou zkušenost, ještě s pár kolegy jsme se shodli, že raději začneme už v šest – v nedaleké pizzerii si dáme jídlo a pár piv a na firemní veselici dorazíme už správně naladěni. Takový byl plán.

A vskutku, když jsme krátce po osmé do baru vcházeli, už v nás bublalo pár dvanáctek a všechno se zdálo být super. Záhy jsme ale zjistili, že opatření s pizzerií bylo celkem nadbytečné – oproti naší minulé návštěvě byl bar vybaven obrovským a velekvalitním rautem, velkými točenými heinekeny a několika desítkami spoře oděných hostesek, se kterými byste si asi o Kantovi nepopovídali, ale koukat se na ně dalo docela dobře.

Lobo, domluvili jsme se, že až pojedu, mám tě vzít na ten tvůj poslední autobus, přišel za mnou v pokročilejší fázi večera motorizovaný kolega. Ano, domluvili jsme se, ale to bylo za střízliva , zatímco teď se mi odchod jevil jako nápad mimořádně přihlouplý. Kolegu jsem odehnal a od barmana vyloudil další heineken.

O něco později se ve mně hnulo svědomí a pohledem na hodinky jsem zjistil, že kdyby čas začal plynout třeba třikrát pomaleji, měl bych ještě jakous takous šanci bus na maloměsto stihnout. Jsem muž činu: Vyběhl jsem před bar a narazil na sympaticky vyhlížejícího taxikáře. Sebral jsem všechny zbytky koordinace a soustředil je do oblasti mluvidel; díky tomu jsem se dokázal celkem obstojně zeptat, za jak dlouho by mě dokázal hodit na Anděla.

Taxikář kývl, že pokud spěchám, tak že to zkusí co nejrychleji, a v příští vteřině jsme se už hnali ulicemi. Cítil jsem se jak hrdina akčního filmu, který skočí do taxíku a volá sledujte ten vůz, protože takhle rychle jsem Prahou ještě nikdy nejel. Taxikář si se semafory či dodržováním rychlosti valnou hlavu nedělal, a když jsme smykem a sto šedesátkou projížděli křižovatky, vypadal, že ho to dost baví.

Mě to bavilo taky, to přiznávám. A neřeknu vám, za kolik minut se dá z Holešovic na Anděla dojet, protože byste mi to neuvěřili – tak trochu ale očekávám, že se záběry naší jízdy nějak dostanou z bezpečnostních kamer na youtube či do televizního zpravodajství. Už vidím svůj autobus na zastávce a taxikář dupe na brzdu a tiskne účtenku. Kch-kch-kch, dělá ta jeho mašinka při tisknutí a já na pár prchavých okamžiků věřím, že to stihnu, ale to už se autobus rozjíždí a mizí v dáli.

Co teď? Sahám k oblíbenému triku obyvatel maloměsta, kterým právě ujel poslední autobus a nabízím taxikáři, že když vypne své počitadlo a udělá si se mnou čtyřicetikilometrový výlet, nebude škodný. Ostatně, platit pade za autobus plný podezřelých nočních lidí nebo litr za komfort taxíku, to není zas tak špatný byznys, přesvědčuji sám sebe.

Taxikář je uznalý a opravdu rychlý a na rozdíl od autobusu (který záhy předjedeme) mě doveze až před dům a vše je skoro v pořádku. Jen mám dnes od rána neustálou žízeň, ztratil jsem chuť k jídlu a každou chvílí mnou otřese jakási vnitřní zima, což nechápu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Když jde o vteřiny

  1. ale víš ty jakej je rozdíl mezi mít a nemít litr, žejo?

  2. Trošku mi tady chybí vysvětlení, proč jsi čekal na tu účtenku. Tak já vám to, milí čtenáři, prozradím. Čekal na ni, protože mu ji v práci údajně proplatí. A když jsem se zeptala, co ta druhá jízda, tak tu ne, protože: "ta byla přece bez účtenky". Takový je ten lobo šetřílek…

  3. týna: no jasně, dva litry:-)
    F., eleska: čekal jsem na ni, protože podle mých ultrapřesných hodinek měl bus odjíždět až za minutu a půl:-)

  4. heh, při mém posledním taxizážitku jsem nabyla teskného dojmu, že jsou na místa řidičů pečlivě vybírani humanoidi pouze pomatení a vláční. Vlil jsi mi optimismus do žil!

  5. psice: ten řidič říkal, že jezdí zatím jen krátce, tak asi byl ještě profesí nezdeformován…

  6. Šetřílek?Kdepak, kdyby byl šetřílek, tak jde rovnou na raut a nenacpává se dvanáctkou za vlastní :) ))

  7. firemní večírek
    beze akční vložky…?
    půlnoční Prágl krájí
    šmouha žluté drožky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>