Tu whisky mi něčím nařeďte, třeba absintem!

Toulky s managementem

Jeďte tady, jak končí asfalt, pak polem, pak je taková odbočka, a pak tam budete, mává pošťačka neurčitě rukou a já i kolega začínáme jevit známky nervozity. Naším cílem je jakýsi zapadlý penzión, kde se chystá setkání managementu naší firmy. Ovšem ono místo je mimo mapy i gps a navíc je situováno v lokalitě nezasažené jakýmkoliv telefonním signálem.

Jedeme polem, pak lesem, poměr bahnitých částí cesty vůči nebahnitým je čím dál větší; šedivá obloha a prosincové nehezko, zkrátka začíná to jako řadový béčkový horor. Zázrak – náhle se z mlhy penzión vyloupne. Je 11:10, a ačkoliv příjezd byl plánován na jedenáctou, jsme zdaleka první, kdo dorazil.

Vypadá to na fail. Telefony nefungují, kolegové nezvěstní, první dojem z kvality ubytování i služeb je rozpačitý. Čekáme a nevíme. Naštěstí krátce po poledni doráží i naprosto dezorientovaný zbytek výpravy.

Následujících osm hodin přeskočím – práce vás určitě nezajímá, i když jsme se nakonec shodli, že to bylo mnohem přínosnější a užitečnější, než jsme se odvažovali doufat. Prostě najednou je krátce po osmé a rozhodneme se začít odměňovat.

Šest mladíků kolem třicítky u stolu uprostřed cizí hospody; jak to asi mohlo dopadnout? Po večeři a pár pivech přecházíme na drinky těžší tonáže; záhy si utahujeme ze všech ostatních přítomných hostů (kromě nás mají v penziónu mítink ještě lidé ze dvou dalších firem, a všichni vypadají podivně a nešťastně) i místních starousedlíků, jejichž rodiče se téměř jistě jmenovali stejně už před svatbou.

Zvláštní pozornost věnujeme jedné z lokálních žen, sedících u baru. Na to, jak prudce je obézní, má neuvěřitelně krátké tričko, takže jí je vidět velká část sádelnatých zad i jejich pokračování včetně jakési obří jizvy, pálí cigáro od cigára a na rameni má (ó, hrůzo) vytetované logo gambrinusu.

Shodujeme se, že tato dáma bude dobrým indikátorem naší opilosti; pokud se někomu z nás začne jen trochu líbit, půjdeme spát. Záhy ovšem náš indikátor mizí na záchodech s traktoristou v červené kšiltovce a o hodnou chvíli později zcela opouštějí hospodu. Nemáme čím svou opilost měřit, a to je chyba.

Číšnice na náš stůl lifruje panáky i piva závratným tempem, stejně závratně stoupá i zábavnost našich historek. Občas někdo z nás projeví dobrou vůli a řekne Tak jo, dáme posledního panáka a jdeme spát, ale když to uděláme šestkrát a pořád se k odchodu na lůžko nikdo nemá, kašleme na to.

Už jsme v hospodě dávno sami a pořád máme dost sil. K ránu to už oficiálně ukončujeme a jdeme ven, ale už po dvou vteřinách poznáváme, že to bylo ukvapené a do lokálu se vracíme. Poslední panák mi klouže z ruky, rázem jsem obalen směsí střepů a whisky, tak se všichni smějeme, dáme ještě jednoho posledního a pak toho úplně posledního, radši dvojitého, a pak si personál konečně může oddychnout, protože jsme právě překročili hranici mezi životem a smrtí.

Pár osvěžujících hodin spánku mi dramaticky pomohlo, ráno jsem čilý jako celé hejno rybiček. S kolegou snídáme a krátce po deváté odjíždíme směr kancl; zbytek našich souputníků se teprve probírá k životu, ale my už jsme prostě takoví. Shodujeme se, že rozpačité první okamžiky byly omylem a že šlo o po všech stránkách výbornou akci.

Jediné, co výborné není, je stav, který mě posedl krátce po příjezdu do práce.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Tu whisky mi něčím nařeďte, třeba absintem!

  1. se mi zdá, že vy už teď v tý práci jen paříte :-) …kdo bude vydělávat ?

  2. hlavne ze jste si nikdo neprivezl polosvlecenou fanynku Gambrinusu za zadnim sedadle…!

  3. Jedné věci nerozumím…A nevím, jestli to mám přisuzovat stavu o kterém píšeš v závěru. Jak si mám vysvětli slovní spojení "…šest mladíků kolem třicítky…"? To je nějaký renonc, ne?:)))

  4. baryk: na vydělávání máme externisty:-)
    psice: za to poděkujme hrdinnému traktoristovi!
    Raven: kdokoliv je přibližně stejně starý jako já, je mladík. toto pravidlo platí stále:-)

  5. Konečně večírek, o jehož průběhu se poprvé dozvídám až z blogu…jako za starých časů…johoho!

  6. Tato temná historka mi připomněla třídenní školení v jakémsi podivném objektu v lesích asi 7 km za Prahou, ze kterého si pamatuju jen na diskusi u baru a pokusy mých kolegů svádět obézní servírku… BMW to, že obézní dívky se cpou do triček pro šestileté holčičky je nějaký zvláštní novodobý sociologický fenomén…

  7. Marťas: zdá se, že všechna školení mají totožný průběh:-)

  8. Coran: je to špinavá práce, ale někdo to dělat musí…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>