To už zabolí

Kdyby můj život byl krejčovským metrem a za každý dovršený rok bych ustřihával centimetr, tak jsem včera odšmikl třicátý. Takže chcete-li, můžete mi začít přát něco hezkého nebo něco nehezkého (to podle toho, zda mě máte rádi nebo mě neznáte).

Poslední čtyři dny jsem strávil se svým vyženěným příbuzenstvem na Moravě, takže si asi dokážete představit, v jakém duchu se to neslo: První panáky slivovice se podávaly k snídani a poslední těsně před spaním. Časový úzek mezi nimi byl vyplněn podáváním domácího uzeného, červených vín, bílých vín, podezřelých piv a – tušíte správně – dalších slivovic. Dokonce mě na toto téma napadla strašně dobrá metafora, kterou jsem vám tu chtěl předestřít, ale napadla mě bohužel kolem druhé hodiny ranní, takže už je dávno ztracena bez náhrady.

Takže jako dárek jeden milý obrázek pro fanoušky jednoduchého humoru:

See ya in 2010!