Mužnost, chlapáctví, drsnota

Nesvatá trojice v akci

Dobrá, zítra ten stromek rozštípu, uzavřel jsem krátkou a věcnou rodinnou debatu o vhodnosti další existence odstrojené jedličky v severoseverovýchodním rohu našeho salónu. Jenže, kde vzít vhodné nástroje, když obýváte předválečný činžák s čtyřmetrovými stropy, plynovými lustry a sousedy s regulovaným nájemným?

Krátká inventura domácích zásob vydala své ovoce: Fází jedna budiž přeříznutí, to zvládnu pilkou-zlodějkou, která se nám bůhvíproč válí v komoře. Fází dva budiž totální anihilace a naporcování na molekuly, k čemuž se jistě bude výtečně hodit kukri, dovezený Petrem Olmerem z dalekého Nepálu.

Sousedům, kteří vidí do okna našeho salónu, se tímto omlouvám za pohled, který se jim v neděli dopoledne naskytl: Vysoký mladík, oděný pouze v těžkém županu, se tiskne k odstrojenému stromku, dělá pravidelné rychlé pohyby pravačkou a v obličeji má čím dál divější výraz. Jenže zkuste si přepůlit solidní kmen vzrostlé jedle tupou pilkou, určenou k přeřezávání zámků…

Oč byla fáze jedna obtížnější, o to radostnější byla fáze dvě. Už dlouho jsem neměl šanci zdestruovat něco jiného než svou tělesnou schránku, a tak jsem si ji pořádně užil. Ovládal mě navíc silný pocit jedinečnosti – vsadím se, že jsem byl jediným mladíkem, který kdy na maloměstě mocnými údery rozsekával jedli nepálským kukri a ve vlajícím županu nápadně připomínal kombinaci Supermana a Tarzana (tzv. Supertara, což je něco ještě víc cool než Avatar).

Pocit štěstí mi vydržel až do dnešního rána. Kdyby takováhle nadílka napadla před čtyřiceti lety, lidé budou skuhrat, že kvůli imperialistům je málo sněhu a zima stojí za prd. Teď to ovšem stačí na celonárodní kalamitu, srovnatelnou s výbuchem špinavé bomby. Bus přijel se zpožděním, které matematika dosud nedokáže vyčíslit, a když jsem v Praze za dvacet minut pobytu v tramwayi popojel o čtrnáct metrů, rozhodl jsem se vzít věci do svých rukou.

Gorilím skokem jsem tramway opustil, jak aligátor se probrodil závějí a pružným krokem kočkovité šelmy vyrazil pracovišti vstříc. Chodníky byly neobvykle plné Pražanů, neuvyklých chůzi, kteří museli opustit smrduté pohodlí nefuknční MHD a se zběsilostí v srdci střídavě klouzali a klopýtali ke svým cílům.

Jen na krátkém úseku mezi Karlákem a Pavlákem jsem byl svědkem dvou smrtelných pádů a ztichlá atmosféra mi tak trochu připomínala, jak byla Praha magická za povodní v roce 2002 – tenkrát i dnes se mi v ní vysloveně líbilo, protože se lidi chovali úplně jinak, než je jejich denní rutina, a to je myslím jednou za čas potřeba.

Na závěr bych jen rád řekl, že novou vanilkovou Deli s mandlemi hodnotím jako zklamání.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Mužnost, chlapáctví, drsnota

  1. Sice nechápu, proč jsi jedličku prostě nehodil do odpadkového koše, ale na druhou stranu jsem rád, že nožík nezahálí.

  2. P~O: jedličku do koše, to je snad možné jen ve městě jménem Fan Srancisco:-)

  3. Jak to tak čtu, tak indická mačeta není úplně přesný název pro ten nástroj, co se nám bůhvíproč válí v ložnici v poličce nad postelí…

  4. Lobo, jistě jsi přemýšlel, k čemu je onen podivný výstupek nacházející se kousek od rukojeti Tvého kukri…

    "Jde o mystické spojení mužského a ženského principu, hovoří se zpravidla o tom, že čo je vlastně falus boha Šivy, všeobecně uctívaný v Indii i Nepálu, či klitoris temné bohyně Kálí, Šivova aspektu v podobě jeho životní partnerky."

    (více viz www)

  5. squire: to je ovšem smutné – zjevně nezraje k dokonalosti!
    Milan: nepřemýšlel jsem o tom, neb jsem si to sám aktivně dohledal:-)

  6. to Milannie falus lez "lingam" a nie klitoris lez "joni" ty evropsky ignorantsky nevzdelany turisticky smejde… .>)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>