Ženy a jejich čárky

Asi chyba v Matrixu…
Dnešek začal otřesným šokem. Probudil jsem se, popatřil na hodiny a uviděl údaj 8:14. Tak to ne, to je moc brzy, ještě si zdřímnu, řekl jsem sám sobě a pokojně zavřel oči. Sotva jsem tak udělal, zadrnčel zvonek a já sebou mocně trhnul. S nevyslovenou kletbou na rtech jsem sestoupil po schodech a otevřel pošťačce. Jen podotýkám, že tentokráte jsem měl tričko přeci jen o něco civilizovanější, než když jsem vítal jehovistky.

Dobrý den, mám tady pro vás rekomando, zašveholila slečna v modrém a mávala mi před obličejem jakousi obálkou. Rozespale jsem na ní mžoural, a pak jsem ještě uzřel, že mi pošťačka podává propisku. A podepište se mi tady dolů, na tu tlustou čárku, přála si. Bohužel šlo samozřejmě o tlustou čárku na jakémsi formuláři.

Poté jsem zasedl k počítači a začal sepisovat jakýsi canc nevalné kvality pro tento blog. Když jsem měl dopsanou čtvrtou větu, vypli proud. Asi znamení shůry, že ten text vzniknout neměl, řekl jsem si a raději se zahalil do dlouhého černého kabátu a vyrazil do ulic. Bylo potřeba dojít vrátit kazety do půjčovny, i učinil jsem tak. Bylo potřeba si někde koupit ranní půllitrovku lightky, i učinil jsem tak. A bylo potřeba seběhnout do Plusu, i učinil jsem tak.

Co v Plusu? Inu, v rámci jakési akce nabízejí všechny tři díly Matrixu za celkem slušnou cenu, a já s bratrem jsme mamince řekli, že kdyby neměla nápad, co nám pořídit k Vánocům, takže tohle je možné řešení. A maminka s lstivostí jí vlastní řekla, ať tedy pro zmíněnou trilogii dnes skočím.

Plus takřka prázdný, v provozu jedna pokladna. Přebírám štosy trojbalení videokazet, až mám, co hledám. U pokladny je jednočlenná fronta. Paní, která je přede mnou, mě ochotně pouští před sebe, když prý mám tak malý nákup. Vizáž legendárního Nea dělá divy. Pokladní bere kazety a s úsměvem mi sděluje:

Jé, vy jste si vzal zrovna to balení bez kódu…
Jo? No, cena tam byla 499.
Já vím, ale já cenu nepotřebuju, já potřebuju kód, ty čárky.

Nu ano, vždyť já to chápu, bez čárek by byl život šedivý a smutný. Přelézám jakousi zábranu, vybírám balení s kódem, prodavačka kýve, ať zábranu přelezu i směrem nazpět, abych nemusel čekat ve frontě, která má nyní už tři členy, všichni obdivují, kterak zdolávám relativně vysokou zábranu bez nejmenšího škobrtnutí, následován vlajícími cípy kabátu, vše ve zpomaleném bullet-timu.

Bože, já jsem dětina.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

17 thoughts on “Ženy a jejich čárky

  1. 8:14Tak to ne, to je moc brzy, ještě si zdřímnu, řekl jsem sám sobě a pokojně zavřel oči.

    V 5:15 jsem si to taky říkal, neb jsem už oči nezavřel a jal se tvořit hodnoty:-(

  2. partiovka: to je ošklivé nařčení:-)
    Mulder: zamysli se nad sebou, takhle brzké vstávání je matkou hříchu!
    dalimil: jo, už se s nějakou nabídkou ozval…

  3. jednou jsem měl štěstí u slečny Šárky na všechny její čárky…
    ale to už je bohužel dávno…

  4. ten pověstný nápis na jednom lesním altánku "kdo vymrdal šárku m.,ať udělá čárku," a ten les čárek za ním, na to nemohu zapomenout…

  5. šárka m. to nebyla,ale nejspíš jsem byl jeden z mnoha stromů v řadě.to ovšem nijak nesnižuje čin samotný,že…

  6. A já si myslím, že když příspěvek začíná zmínkou o rekomandu, taky by v něm mělo být, co to bylo za rekomando. Výhazov ze školy, předvolání k výslech…a tak. Koho zajímají nějaký čárky. To není pak žádný drama… :o )

  7. ještětka: dobrá přiznám vše – zlovolně jsem podpisem stvrdil převzetí rekomanda pro mého bratra Jendu – cosi kvůli té naší letní autohavárii. drama se nekoná:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>