Hlen a Vondráčková

Můj čas se krátí jako moje žíly

Rád bych začal páteční oslavou Kosárkových třicetin, protože to byla na dlouhou dobu poslední pozitivní položka v mém itineráři. Salónek rockového klubu ani tak není salónkem, jako spíše zpoloviny vyprázdněným skladištěm věcí, které se ještě někdy můžou hodit, ale pro naše potřeby posloužil dokonale.

Předem jsem si předsevzal, že se nebudu trápit počítáním svých piv a panáků, a dobře jsem udělal. Bez opory statistik jsem se mohl spolehnout jen na svůj subjektivní pocit opilosti, a tak není divu, že jsem se navzdory pivním a whiskovým záplavám cítil v zásadě střízliv poměrně dlouho – asi do půl čtvrté, a to, myslím, znamená, že jsem přežil i oslavence i alkokapacitu typu kamaráda-právníka.

V sobotu mi nebylo nejlépe, ale samotného by mě překvapilo, kdyby tomu tak bylo. Ovšem smutný je především fakt, že na mé tělo, zle zubožené bakteriemi kocoviny, se v klidu a míru domova vrhly šiky bakterií a virů dalších, mnohem nebezpečnějších.

To máte tak: Horsta jsme si z nemocnice vyfasovali už dýchajícího, ale zároveň obdařeného chrchlavým kašlem a nekonečnou nudlí u nosu, stejně jako zažívacími obtížemi velmi nezáviděníhodné formy i obsahu. F., která většinu času strávila s ním na ploše čtyř metrů čtverečních, záhy část jeho neduhů převzala – a v sobotu se to všechno sesypalo na mě.

Naše rodinná produkce hlenu by pokryla potřebu středně velkého státu, kdyby tedy byl o tuto komoditu zájem. A o těch dalších nepříjemnostech se radši nebudu šířit – ještě by tenhle blog vyhmátli frajeři z CIA a prohlásili naši domácnost za bakteriologickou laboratoř Al-Kajdy. A nerad bych se dočkal toho, abych při ranním pohledu z okna viděl bezpilotní Predator, kterak naším směrem posílá raketu Hellfire…

Vzhledem k tomu, že v sobotu chci třicetiny slavit já, bych velmi uvítal, kdyby mi do té doby teplota sestoupila aspoň na 30 stupňů, a taky by bylo fajn, kdybych se ustavičně tolik netřásl – nemyslím si, že je to pro člověka mého věku vhodné.

Rozloučím se s vámi poezií – aneb co by napsal Jiří Wolker, kdyby žil dnes a chodily mu faktury od ČEZu:

Antoníne, do piči elektrárenský, do kotle přilož!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Hlen a Vondráčková

  1. mě se nejvíc líbí ten jeho epitaf:" Zde leží jiří wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh penis k boji vytasit, zemřel mlád, dvacet čtyři let."

  2. ale depaNa tajné bakteriobiolabo posílají A10 a s tím jejich ROAARRR bazmekem, na rýma a kašel je nejlepší ochuzený uran. Po ránu.

  3. baryk: hm, tvoje znalosti dosahují netušených hloubek!
    extláča: ten ROAARRR bazmek bych někdy chtěl slyšet naživo – pokud bych tedy nebyl na receiving endu:-)
    eleska: ano, ten by snad mohl pomoci…
    psice: třes mi přijde falešný a prázdný!

  4. protestuji…tady si někdo používá moje jméno..!!!! žádám ho zablokovat a nakopat rozkrok ! v případě ženy vylízat !

  5. baryk: vážně? znělo to úplně jako ty:-)
    extláča: to by někdo měl zremixovat, poslouchal bych to v nekonečný smyčce:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>