Jedu tam, kam patřím

Nehledejte mě, budu v Erice…

A dost. Přišel čas aspoň na pár dní vypnout a unavenou mysl si zresetovat i jiným způsobem než něčím na bázi etanolu. V práci z posledních sil rozdávám úkoly a dobře míněné rady, ale už vidím světlo na konci tunelu – a tím nechci naznačit, že bych se snad nalézal ve stavu klinické smrti.

Zítra ráno, ve skvělé společnosti F., Horsta, pracovního kolegy Lomikara a jakési jeho kamarádky vyrážíme do dalekých Rakous. Lyžaře čeká půl druhého miliónu kilometrů skvělých sjezdovek, nelyžaře volná zábava mezi horskými velikány.

Hostit nás bude rodinný hotýlek se snadno vydedukovatelným dívčím jménem, vyhlášeným šéfkuchařem a vyhřívaným střešním bazénem. Za svá těžce vydřená eura si snad trochu toho komfortu zasloužíme…

Nevylučuji, že se mi sem něco podaří napsat i během dovolené, ale spíše to neočekávajte. Hodlám totiž po většinu času žít životem líného Rakušana – tedy hojně jódlovat, zapíjet pivem špekové knedlíky a dělat divné věci ve sklepě.

Nechci to zakřiknout, ale mám pocit, že se mi to bude líbit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 thoughts on “Jedu tam, kam patřím

  1. Divné věci ve sklepě… přebírat brambory, které už se musejí nutně sníst, jinak se začnou kazit?

  2. asTMA: ano, to rakouští sklepmistři běžně dělávají!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>