Příběhy, které se staly někomu úplně jinému

Speciální vydání

Žena mě v sobotu dopoledne poslala pro televizní program, říká mi číšník Pavel, když se v hospodě U Blva stavuji na jedno večerní. Může se rozpovídat, protože venku zuří blizzard s vichřicí a jsem jediným hostem, který se skrze sněhovou clonu do hospodské oázy prodral.

A tak jsem šel, a když už jsem byl venku, skočil jsem si do jedný hospody na dvě plzně, a pak jsem se šel podívat sem. Službu měl kolega Eda, tak jsem si dal dvě malý, a jak tak kecáme, přišel jeden kámoš, že koupil půlku prasete a že potřebuje pomocníka na domácí jakozabijačku. Takže jsem si nechal natočit čtyři piva do petky a šel jsem s nim škvařit sádlo. A víš, jak to na zabíjačkách chodí. On tedy moc nechlastá, ale měl doma po ženě flašku mastiky, tak jsem jí půlku vyžahnul. No, a domů jsem přišel někdy ve čtyři, úplně najebanej, smrděl jsem sádlem a ten televizní program jsem stejně někde ztratil, takže jsem šel spát, líčí Pavel a má radost, že jeho historka ve mně nachází vděčného posluchače.

Pak ale přejede pohledem prázdný sál a jeho oči za brýlemi ztvrdnou v dva křemeny. Tady je hrozná nuda, lobo, pojď si dát panáka! Ani nečeká, jak se k jeho neotřelé léčbě nudy postavím, a už otevírá láhev pirátského kapitána. Necítím se kompetentní podobné návrhy odmítat, takže jen navrhnu vylepšení: Musím doma ještě pracovat, tak mi dej jen malýho, jo?

Otazník na konci mé věty zaniká v řinčení skla, jak se prázdný (a velký) panák tříští o podlahu. No kurva, jaks řek malýho panáka, tak mě to úplně vyvedlo z míry a pustil jsem to, hartusí Pavel a neomylně bere z police nové sklenky, jejichž objem současná věda dosud neumí vyčíslit. A plní je po okraj, samozřejmě – nuda přeci v hospodě nesmí být!

…………………………………………….

Hele, já se od vás odtrhnu, omlouvá se jeden z kolegů, když kráčíme z pracovního oběda. Strašně se mi chce na záchod a do práce už to nedonesu, volá ještě na vysvětlenou, když opatrnými skoky, v nichž se snoubí zoufalství s odhodláním, mizí směrem k nedaleké celkem luxusní a posh restauraci. Inu, to se může stát.

O nějakou část dne později se potkáme v útrobách korporátní budovy a z nedostatku vkusu a konverzačních témat se dotáži, jak jeho výlet za hranice všednosti dopadl. Ani mi to nepřipomínej, strašná ostuda, úpí kolega a já větřím historku.

Vběhnul jsem dovnitř, personál jen čuměl, a nevěděl jsem, kde mají záchody. Vlítnul jsem do nějakejch dveří, a to byla kuchyně. Kuchař jen křičel Néééé, néééé, když mě uviděl, tak jsem zkusil jiný dveře, a to už záchody byly. Jenže mužský byly zamčený! Už jsem byl pikosekundy od katastrofy, tak jsem zkusil dámský. Naštěstí bylo odemčeno, takže jsem skočil do kabinky, a jen co jsem ze sebe strhnul kalhoty, tak to šlo. Hrozný, hrozný, fakt nechutný věci. A když jsem měl hotovo, zjistil jsem, že je rozbitej splachovač a že tam to nadělení musím nechat. Tam už nikdy nemůžu jít!

A to by snad mohlo váš hlad po příbězích ze života ukojit, ne?

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Příběhy, které se staly někomu úplně jinému

  1. dalimil: teď zůstává otázkou, jakým z příběhů je to zapříčiněno:-)

  2. dalimil: věděl jsem to, i na mě to vždycky zabere!
    Marťas: taková chvála není nutná, ale potěší!

  3. anobyl jsem taky na kapitanovi… v patek a v sobotu chvilku po Tobe, dobrutka… jen Blva stale prazdna

  4. Danda: jo, Pavel říkal, že učitelé choděj chlastat poctivě:-)

  5. Pokud byly damske zachody v nesplachovacim stavu a presto odemcene, myslim, ze ta nejhruznejsi cast pribehu se schovavala na zamcenych panskych!:)

  6. psice: dobrá dedukce! ale ověřovat to nikdo nebude…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>