Lobo běží o život II.

Adrenalinová jízda
Promiňte, ale můžu vzít tak maximálně tři lidi, volá životem zklamaný autobusák do davu, který mě obklopuje. V jiných dnech bych nad tím pokrčil rameny nebo se možná i zlomyslně usmál, ale zrovna dnes mě takový vývoj situace moc netěší.

Za hodinu a dvacet minut mi totiž z Prahy odjíždí vlak zásadního významu. A teď počítejte se mnou: Cesta z maloměsta do Prahy: cca 40 minut. Cesta z Anděla na Hlavák: cca 20 minut. Nákup jízdenky, nástup do vlaku a výměna pár vtipů s průvodčím: cca 5 minut. Kdyby autobus, na který jsem čekal, přijel jako vždycky prázdný, šlo by vysloveně o selanku. Ale kvůli tomu, že je nečekaně a kompletně zaplněn naprosto odpudivými spoluobčany a další jede až za dvacet minut, dostávám se do lehkého časového presu.

V dalším busu se tedy vší telepatickou silou, kterou dokážu vyvinout, snažím přimět plnotučného řidiče, aby si přestal potichu prozpěvovat a zasněně točit volantem do rytmu hitů rádia Blaník. Mnohem vhodnější by bylo, snažím se mu vštípit, kdyby se rozpomněl na všechny ty věci, co jim v práci výslovně zakazují a začal trochu překračovat nejvyšší povolenou i konstrukční rychlost, předjíždět zprava a driftovat skrze zatáčky.

Asi jsem špatný telepat, takže se ku Praze šineme tempem mimořádně znaveného plžího starce. Ještě ani pořádně nezastavíme, když záchranným kladívkem rozbíjím okénko, parakotoulem skáču do vozovky a rozbíhám (!) se k metru. Sjedu po madle eskalátoru a vřítím se na nástupiště, abych zjistil, že další souprava jede za sedm a půl minuty. Nééé!

Nedá se nic dělat: Jak Messner se vyškrábu na osmitisícovku eskalátoru na konci nástupiště, protože na Hlavák přeci jede i tramway devítka, ne? Ale sotva se dostanu na dohled k ostrůvku, vidím devítku výsměšně odjíždět. Rychlá kontrola jízdního řádu mi navíc prozradí, že zatímco u metra stále ještě teoretická možnost stihnutí existuje, čekání na další tram budoucnost nemá.

Inu co: Vracím se do metra a jen chvilku poté souprava přijíždí. Koukám na hodinky a rty se mi samy sevřou do pověstné bezkrevné čárky: Vypadá to zle. Kolem mě nastupují a vystupují nekonečné davy lidí a mnou začíná cloumat touha jich aspoň polovinu zmrzačit. Ale není čas se zdržovat!

Navzdory všem protivenstvím osudu na Hlaváku vybíhám schody v momentě, kdy do odjezdu vlaku chybí necelých pět minut. Už vím, že mám skoro vyhráno, i když si lístek asi budu muset koupit ve vlaku. Pro jistotu se ale podívám, jaká je fronta u pokladen…Kde jsou sakra pokladny?

Nu ano, už jsem na Hlaváku dlouho nebyl a během velké rekonstrukce se děly velké věci. Zkusím tedy systém, který funguje ve většině počítačových stříleček – dám se doprava a pak do první velké místnosti, kterou uvidím. Vyjde to: Najednou jsem uprostřed spousty zcela frontoprostých pokladen a lístek získávám za pár vteřin; oproti svým herním zvyklostem jsem do místnosti ani nemusel hodit flashbang.

Je 9:58, když provádím invazi do vlaku. A za dvě minuty už jedeme. Jakž takž volno je už jen ve společnosti velmi otylého a velmi čichově zaznamenatelného muže, ale co už nadělám – za daných okolností bych klidně kupé sdílel i s partou Němců nebo rumunských dráteníků. Důležité je, že jsem to stihl; proč a kam jsem spěchal, si můžeme říci někdy příště.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Lobo běží o život II.

  1. Téda, jako by tě honil sám Slizoun Salazar i s Ammylem – lovcem lebek!

  2. partiovka: věř nevěř, měl jsem pocit titulkového deja-vu, ale když jsem to googloval, nic na mě nevypadlo:-) učiním opravná opatření!

  3. chceš nám nakukat, že ten vlak odjel na čas, bez zpoždění ? v tom případě žalud pro žaludu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>