Proškolen

Tonight we dine in hell

Už od začátku jsem z toho neměl dobrý pocit; popravdě – čekal jsem, že to bude špatné. A nebyl jsem zklamán.

Všechno začalo jít do kelu už tím řízkem, který nám k večeři servírovaly dvě servírky, jež o úsměvu zjevně nikdy ani neslyšely, natožpak aby ho zkoušely natrénovat nebo dokonce používat. Mastná ohavnost z mikrovlnky, ale nic jiného už k dispozici nebylo, takže jsem zaťal zuby i žvýkací svaly a popral se s tím jako chlap. Dvoudenní školení právě začalo.

Abych vám dodal trochu informací: Nemám námitek proti školením. Když jsem se před časem dozvěděl, že spolu s dalšími vybranými jedinci naší korporace absolvuji dvoudenní školení pro manažery, dokonce jsem se docela těšil. Těšit jsem se přestal v momentě, kdy jsem zjistil, že školení se nebude odehrávat v korporátní budově o dvě ulice dál, ale v Krkonoších, asi osmnáct metrů od Polska.

V pondělí večer jsme na místo s kolegou dorazili a začali se seznamovat s dalšími přijedšími; celkem asi dvanáctičlenná skupinka byla naštěstí tvořena převážně sympatickými somatotypy. K prudkému ochlazení nálady došlo při podávání onoho řízku, a po zbytek večera se to už o mnoho nevylepšilo, byť alkohol byl přítomen.

Za zmínku snad ještě stojí fakt, že hotel nebyl vybaven jednolůžkovými pokoji, ale pouze pokoji s dvoupostelemi. Pokud jsme s kolegou nechtěli strávit noc uzavřením těsného přátelství (nechtěli), museli jsme poněkud revidovat architektonický záměr socrealistického designéra pokoje a nábytek po cimře rozmístit podle svého. Ta třiceticentimetrová ulička mezi postelemi nám za to stála!

K samotnému školení není mnoho co říci: Den a půl v kuse jsme byli zavřeni v malém salónku a naslouchali paní, která inovativním způsobem používala flipchart a na konci slova alibi psala tvrdé y. Něco z toho, co říkala, bylo užitečné, něco jsem už znal a něco bylo přesně k tomu, k čemu si myslíte. Pauzy byly vyplněny obědy a večeří, které sice byly oproti řízku velkým kvalitativním skokem kupředu, ale stejně bych je na gastronomické škále zařadil někam mezi školní jídelnu a nemocniční stravu.

Asi bych si tolik nestěžoval, kdyby to znamenalo dvoudenní ulejvárnu. Ale za ty dva dny se mi nastřádalo tolik práce, že navzdory všem nově získaným manažerským dovednostem už asi nikdy z kanclu neodejdu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Proškolen

  1. Ve věci posledního odstavce bych se obrátila na manažera kozla. Soudě podle kusých informací, které za sebou trousí do nejmenované sociální sítě, zjevně ví, jak na to.

  2. Paželv: tautologie!
    F.: kdykoliv slyším nebo vidím slovo "kusé," vybaví se mi nesmrtelná hláška "z války v Iráku máme jenom kusé údaje; našly se údy Kusaje a kusy Udaje…"

  3. postrádám bulvární zprávy z večírku, nebo neuměli dokonce i nalévat alkohol?:)

  4. psice, F.: ze sestavy 10 mužů x 2 ženy by jistě šikovný pornorežisér dokázal vykřesat zajímavé dílo, ovšem situace byla mnohem méně šťavnatá. A tak hlásím 5 piv a jednoho panáka (pondělí) a 3 piva a 5 panáků (úterý). nuuuuda!

  5. slabota to kalení, ale přesto…F už to četla, tak pod čarou nějakou pikantnost, co?

  6. slabota to kalení, ale přesto…F už to četla, tak pod čarou nějakou pikantnost, co?

  7. jestli ty moc nelpíš na civilizaci … měl jsi investovat těch 18 metrů a jít se podívat, jak jsou na tom soudruzi poláci, možná by tě potom potěšil fakt, že tam měli přístroj emitující mikré vlny

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>