O smutných očích Paroubkových

Příběh o jehovistech, chlastu a motýlu Emanuelovi

Jsem zvyklý nacházet v poštovní schránce ledacos, ale tentokrát jsem se přesto cítil poněkud překvapeně. Z kaslíku na mě totiž vypadl jakýsi rukou psaný otevřený dopis a lednové číslo magazínu Strážná věž – a doufám, že mi uvěříte, že jsem si jej nepředplatil.

Nejprve jsem tedy popatřil do onoho dopisu. Poměrně dobře čitelným rukopisem v něm byla zaznamenána výtka, že jsem bohužel nebyl doma, když mě jehovistická úderka přišla navštívit a spasit, ale že to nevadí, protože mám šanci to napravit, přijdu-li na jejich zítřejší setkání, kde se bude probírat, proč bůh připouští utrpení.

V údivu jsem nadzvihl obočí; jehovisté jsou zjevně ze stejného těsta jako pracovníci kurýrních služeb nebo pošty a zřejmě nějaký genetický nedostatek jimbrání pochopit, že během pracovního dne někdo může opravdu být v práci.

Leč četl jsem dál, na konci dopisu byla ještě kontaktní adresa – a podepsána jakási Marešová. V hanbě se přiznávám, že – jelikož F. je již šestým dnem pryč a já začínám pociťovat neblahé biologické důsledky – jsem se na chvíli zamyslel, jak asi neznámá Marešová vypadá, a jak asi vypadá bez šatů, ale rychle jsem tu vidinu zaplašil a obrátil svou pozornost k přiloženému časopisu.

Strážných věží jsem viděl už několik, vždycky jsem se u nich dobře bavil a tato není výjimkou. Hvězdná je už její titulní strana, kde je vyobrazen muž s poloprázdnou lahví brandy a velkým titulkem Jak se na alkohol dívá bůh?

Ale jářku, na to přeci já dávno znám odpověď! Už na gymnáziu jsme s enimenem boha zpovídali pro školní časopis, a tehdy kromě jiného vyšlo najevo, že nejraději pije Bohemia sekt. A dnes, po letech, si navíc jsem téměř jistý, že mi kromě toho ještě závidí mou sbírku singlemaltovek.

Což mi připomíná, že krom toho, že navzdory existenci víkendu momentálně pracuji, tu mám otevřenou dvanáctiletou Cragganmore, jemnou jako pšouknutí motýla Emanuela, a dolévám si znovu a znovu, protože mám radost, jak nečekaně dobře nám ty volby dopadly… well done, people!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “O smutných očích Paroubkových

  1. nemohla by paní Marešová bez šatů vypadat jako … strážní věž ? :) a na zdraví, taky si dávám

  2. extláča: takový scénář je víc než pravděpodobný:-)

  3. Vzhledem k volebnimu vysledku lidovcu bych si tipnul,ze se buh v poslednich dvou dnech dival na alkohol velmi pozitivne. Trochu si prihnul a prestal na ne davat pozor:)

  4. PedroPo: to je na mne, laika, příliš složitá teologická úvaha – ale zřejmě máš pravdu:-)

  5. nenašel jsi náhodou ve schránce i předvolební DVD s pohádkami od ČSSD? U nás letělo ještě pěkně zatepla do popelnice u schránek, ale zpětně mi je to líto – třeba tam bylo nějaké proroctví o králi Bradavičníku I. Velkomožném a jak to celé království dopadne!:)

  6. psice: bohužel, předvolební DVD se v našem zaostalém kraji nedistribuují…

  7. Misionáře nemusímS misionáři se také nebavím. Jsou to manipulátoři. Svatouškové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>