Muž s harmonikou

Tenkrát v noční tramwayi

Je to pár dní nazad, ale ta vzpomínka je stále čerstvá minimálně jako Fresh Prince. Podvečerní jednání Sdružení pro internetovou reklamu se protáhlo a plynule přešlo skoro do noci. Když skončilo, nebylo jiné volby než ku zrychlenému přesunu použít tramway. Noční. Ne tedy jednu z těch úplně nočních linek, které jezdí po půlnoci a jsou obývány životními formami jen vzdáleně připomínající lidi, ale prostě běžnou v noci jezdící tramway.

Ukořistil jsem sedadlo, v tom jsem dobrý, neb dokážu vyvolávat dojem tělesně postiženého nebo těsně předporodně těhotné. Z tašky jsem vytáhl nového Lee Childa a zanořil se do vánice, protože to samé učinil v ději i hlavní hrdina knihy Jack Reacher. Kolem mě se tlačili a halasili opilí a deštěm mokří lidé, ale dokázal jsem je odfiltrovat.

Ne nadlouho. Na příští zastávce se nade mne postavila slečna nevalného vzhledu, doprovázená chlapcem nevalného intelektu. Minimálně on byl od střízlivosti dosti vzdálen, u ní jsem si nebyl jist, protože mnoho nehovořila. U něj jsem to ale věděl tutově, od okamžiku, kdy jí mocným hlasem, aby přehlušil ostatní, začal rozvolněně vyprávět:

Ty vole, já bych tady něco vyved! Já tak rád dělám v takhle plnejch tramvajích různý věci! Dívka vydala nějaké citoslovce nebo částici, což si on vyložil jako pokyn k pokračování: A kdybych tady měl harmoniku, to by teprve bylo něco!

Pohlédl jsem na něj s obavami, protože o lidech, kteří v MHD hrají na harmoniky, si obecně nemyslím mnoho dobrého. Ovšem můj pohled ho nezastavil. Třeba minulej víkend, to jsem ty vole jel noční tramvají domů, byly dvě ráno, a já jak jsem viděl ty lidi, jak pospávaj, tak jsem vytáh harmoniku a začal jsem na ní hrát a do toho beatboxovat! A všichni se probudili a řikali mi dobrý, dobrý, ty vole!

Zbytek příhody mi zůstal utajen, protože chlapec si uvědomil, že na Arbesáku potřebuje vystoupit a neprodleně tak učinil. Zpětně vzato si ovšem nemyslím, že by mě to mělo mrzet.

Protože, jak říká právě Jack Reacher v knize 61 Hours: Im not afraid of death. Death is afraid of me!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Muž s harmonikou

  1. jack reacher by měl přestat citovat čakanorise, jinak to bude patrně jeho poslední případ

  2. zatrsakr, zase si mě trumfnul.. mě tu knížku někde zašantročili pošťáci …. f*ck!

  3. koukam, že si v Praze žijete.noční trafly ve Zlíně jsou zajímavý snad jen tim, že jezdí na čas.

  4. beatboxující harmonikář v noční tramwayi na Arbesáku ? nechutné … Praha je dekadetní, neměl jsi chuť ho aspoň zastřelit … fuck právě jsem si nalil nějaké uruguayské bílé do HP … fakt dekadence

  5. eleska: vidíš, mně za ní Amazon ještě poslal nějaké peníze zpátky:-)
    PedroPo: holt ten Baťův pedantismus u vás stále žije:-)
    extláča: marně se zdráhám domyslet, co v této souvislosti může být HP… :-)

  6. nezajimavé, nikdy by mě nenapadlo, že bych se měl zaměřit v blogu na cestování v MHD… ale je to určitě čtivější jak podrobný rozbor sexuálních hrátek mezi chlapci…

  7. kombajn: čtivější to není, ale je to přibližně stejně nechutné:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>