Něco takového jsem potřeboval

Co Češi dělali, když ještě nebylo tak populární grilování?

Ze školy jsem už dlouho, a tak si nepamatuji přesně, kvůli čemu vlastně Cyril s Metodějem mistra Jana Husa upálili, ale ten o dva dny prodloužený víkend jsem rozhodně ocenil. Highlightů se našlo hned několik:

Sobota: Zatímco F. se v hlavním městě učila, jak zachraňovat životy, já přijal pozvání pingla Pavla na malé zahradní grilování. Pavel, krom toho, že je nejlepším výčepákem/číšníkem na světě, je i mistrem grilu. Jeho steaky z krkovice, marinované v červeném víně, byly nejlepším masem, co se mi za poslední dobu dostalo do trávicí soustavy. Ovšem o své prvenství přišly celkem záhy, neboť jen co jsme je dojedli, hodil Pavel na gril luxusně naložená žebra. Horst byl hodný a na gril nespadl, což jsem ocenil.

Večer jsem ještě měl naplánované nějaké to pivko v zahradním restaurantu s enimenem. Byv v časové tísni, rozhodl jsem se po asi sedmi letech sednout na bicykl. Můj je již sedmým rokem v opravě, takže jsem si vypůjčil nové kolo od F. Kopcovitým terénem jsem se k zahradnímu restaurantu přemístil za mnohem menšího utrpení, než jsem očekával, ale o nějaký festival pohodlí opravdu nešlo: I při maximálně zdviženém sedle jsem měl kolena nepřirozeně pokrčená, zadek zvláštně znásilněný a vůbec jsem si připadal jak cirkusový medvěd na jednokolce.

Neděle: Horsta jsme dočasně deponovali u babičky s dědou a jen ve dvou vyrazili na zámek v Radíči. Poblíž Radíče jsme s rodiči za mého dětství jezdívali na chatu, mám tedy k onomu kraji poměrně vřelý vztah. A tato vřelost dosáhla po neděli nebezpečných hodnot, protože mám rád lidi, kteří koupí zámek, komunisty dovedně přeměněný na vybydlenou ruinu, a začnou pracovat na jeho znovuoživení.

Když jsme tak s F.leželi v čerstvě posekané a rozkvetlé zámecké zahradě, popíjeli pivko a kávko a cpali se domácím koláčem zámecké paní, bylo to prostě dobré. Takže i známý skrblík mého typu neváhal a na další opravy zámku a okolí přispíval radostným nákupem dalších a dalších věciček s logem Chateau Radíč.

Pondělí: Vstříc dalšímu grilování, tentokrát u kamaráda Kosárka a jeho Dany, vyrážíme konečně coby kompletní rodina. Horst je nadšen z Kosárkovic obří zahrady, takže naběhá něco okolo 80 kilometrů (a my střídavě za ním), já jsem nadšen z grilovaného lososa i vepřového a odjíždím vysloveně s nechutí – ovšem Horst potřebuje spát a to respektuji.

Úterý: S F. v zapadlé části maloměsta marně hledáme dům, který tam má být, ale není. To ho potom asi těžko koupíme, když zjevně neexistuje, že?

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 thoughts on “Něco takového jsem potřeboval

  1. k tomu cyrilovi a husovi.. v radiu byla anketa, kde se ptali dětí ze školy, co se stalo sedmnáctého listopadu 89. Jeden z lehce nadprůměrných školáků si vzpomněl, že to byl ten den, kdy němci upálili palacha… :-) takže proč se babrat v tak vzdálené historii !!:-)

  2. baryk: já jsem si vždycky myslel, že to byli Němci a ne Poláci, jak se obecně tvrdí:-)

  3. zmatek nad zmatek, Cyryl s Metůdkem Husa neupálili, jenom na něj narazili, jak upalovali z toho byzantního Balkánu sem do Čech. Husa to dostalo do kostnice u Kutné Hory a C&M zase zpět na Mrvu.
    Je to pěkné, když léto je takhle pěkné, že ?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>