Svatba v kůži

Kam se hrabou Sons of Anarchy!

Ano, řekl v sobotu kamarád Sob. Ano, řekla jeho Elda. A bylo hotovo, do množiny sezdaných dvojic přibyl další silný prvek. Na deštěm zmáčeném nádvoří maloměstského zámku jsme dali rychlé pivko a následoval ještě rychlejší přesun do vedlejší vesnice, kde se měla konat ta méně oficiální část svatby.

Oběd, pravda, ještě trochu váznul. Venkovská hospoda zjevně nemá zkušenosti či kapacity s obsluhou osmdesáti lidí najednou, ale v rámci této svatby šlo o nedostatek první a zároveň poslední. Po obědě jsme popojeli ještě pár stovek metrů a ocitli se ve hlavní oslavovací lokalitě: bývalém kravíně na konci vesnice.

Představte si standardní jézéďácký kravín, který byl zchátralý už v době svého dostavení. Hovězí dobytek z něj zmizel už před drahnou dobou a prázdný objekt chátral dál. Po nějakém čase se ho ujali místní motorkáři, jeho středovou část vyklidili, vybílili, vybavili starými stoly, židlemi, křesly, barem a lednicí – a vznikl motorkářský klub.

Zvenku i zevnitř vše pořád vypadá dost divoce, a není divu, že krátce po příjezdu byli někteří z účastníků oslavy lehce překvapeni: Holohlavý drsňák v klubovém koženém kompletu u vchodu zachmuřeně griloval prasokýtu; čtyři další stejně vystrojení vyčkávali u baru, připraveni obsluhovat pípu a lednici.

Rozpaky ale s prvním pivem zmizely, i když šlo o točeného Pardála. A naopak bylo čím dál zřejmější, že šlo o geniálně vybrané místo. Životem ošlehaní motorkáři už zřejmě zažili leccos, a tak je nevyvedl z míry ani kamarád-právník, který si do těla vpravil několikanásobek smrtící dávky různých škodlivin a následně poblíž baru spal s otevřenýma očima, což by v jakémkoliv jiném podniku muselo vzbudit pohoršení.

Specialitou motorkářského kravína je Hřebíkovaná, což je společenská hra, k níž potřebujete špalek, sekyru a pár hodně velkých hřebíků (model Kristus). Každý hráč dostane svůj hřebík a lehce ho zatne do špalku. Následně stojí všichni hráči kolem špalku a střídají se v zatloukání; kdo svůj hřebík zatluče jako poslední, platí ostatním panáky. A teď to důležité: Zatlouká se ostřím (!) sekyry a rozmáchnout se musíte aspoň do výše ramene. Zkuste si mít v sobě pár Pardálů a věnovat se takhle filigránské činnosti!

Jak šel čas, živá kapela hrála stále živěji, Pardál byl stále pardálovitější a zábava stále lepší. S F. jsme výrazně tančili, já trochu pil a ona ne, protože ji další den čekala dlouhá jízda autem, a když jsme se něco po půlnoci odhodlali k cestě domů, bylo nám to skoro líto – ale bylo to nutné. Mimořádně vydařená svatba, novomanželé Sobovi vykročili do společného života velmi vkusným způsobem!

Poznámka k neděli: Někdo mi přes noc zřejmě vyoperoval většinu vnitřností, v automatické pračce je vypral na nějaký mimořádně nešetrný program a bez použití aviváže mi je nacpal zpět do dutiny břišní. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Svatba v kůži

  1. takže po alkoholové brokovnici tady máme jedno zasekávání hřebu o panáky. příští týden bude těžký se ctí navázat:)

  2. Raven: nemohu říci, já se vyprasil jak kráva…

  3. Takze ta banda mexickych chirurgickych pradlen radi v Cesku dal! Co na to Policie CR?

  4. zakažme se bavit o neděli… nebylo na ni nic hezkého!

  5. baryk: souhlasím, budeme ji nadále uvádět pod krycím názvem "den, který neměl nastat"

  6. být to v prasečáku, došlo by určitě i na jiné kraviny!

  7. Marek: já jsem rád, že to nebylo v hřebčíně…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>