Velká vlaková loupež

A Velká Internetová Havárie

(Tenhle text jsem měl pro vás připravený už včera, ale kvůli Velké Internetové Havárii, zkráceně VIH, což je počítačová obdoba lidského HIV, nebylo možné jej pustit do světa. Leč zásadní články na aktuálnosti neztrácejí!)

Páteční vlaky z Prahy do Brna mají svoje kouzlo, zejména ty podvečerní. Ovšem toto kouzlo dokáže ocenit spíše někdo masochističtějšího založení, a já jsem si bolest vždy ošklivil… Zkrátka se spokojme s konstatováním, že strávit valnou část dne ve vagónu, v němž je dvakrát víc cestujících než sedaček a podlaha na záchodech je pokryta palec tlustou vrstvou moči, není dle mého hodnotového žebříčku ideální.

Pak už bylo vše jenom lepší: F. mě po telefonu donavigovala do hospody Hluchá zmije, kterou mi tu před časem někteří z vás (squire?) doporučovali. Těšil jsem se, že poznám novou putyku, ale sotva jsem vkročil dovnitř, uvědomil jsem si, že jsem zde už před drahně lety s F. byl. Než nevadí – od pingla jsem si nechal doporučit pivo z Poličky, a jelikož mi chutnalo a pil jsem nalačno, záhy se dostavilo rozostření smyslů.

O tom, co se posléze dělo v nějaké ne zcela strašné hospodě se strašnou obsluhou, u okénka nonstopu na Merhautově a v nouzovém útulku na Janouškově, bude tedy lepší v rámci objektivity pomlčet.

Sobota s sebou přinesla setkání se zbytkem rodiny; Horst za ty dva týdny, co jsem ho neviděl, dramaticky zinteligentněl a poněkud se mu rozvolnila morálka, což je během prázdnin naprosto chvályhodné. Tchán neustále doléval zkapalnělou podobu své švestkové úrody, nevlastní tchyně neustále dodávala epesní buchty a v neděli orgie obžerství vyvrcholily slavnostním rodinným velkosetkáním.

Nebylo mi však dáno užít si ho do konce. Mým osudem se znovu stal podvečerní vlak, tentokráte ve směru na Prahu. Pravda, přijel se zpožděním, ale byl celkem prázdný, záchody by i největší purista označil za přijatelné a do cíle dorazil o deset minut dřív, než se psalo v jízdním řádu. Nechci vědět, jak to strojführer udělal, ale byl jsem mu za to vděčen.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Velká vlaková loupež

  1. Ha, Zmije boduje:) Jináč mě pobavila formulace "před drahně lety". To je vidět ta relativita mládí. Já si kupříkladu ještě docela jasně pamatuju, jak tu hospodu tam předělávali z kočárkárny a prádelny, protože nás ty stavební práce stály okna v kuchyni – popraskalo sklo. Deset, dvanáct let? Víc ne…

  2. squire: před drahně lety bylo, když jsem ještě za F. dojížděl do Brna na víkendy. čtyři nebo pět let nazpátek:-)

  3. mykee: uvnitř bylo striktně nekuřácko, ostatně jinak bych tam nešel:-) ovšem venku bylo zadýmeno od ledasčeho:-)

  4. Zmiji neznám, beru jako tip pro další návštěvu Brna. Z mého dvouletého pobytu jsem měla nejradši Skleněnou louku a Desert, ale tam je zadýmáno stále, jak jsem nedávno zjistila:)

  5. Cau, Lobo! Podle te posledni vety…ty asi taky rad Jeroma, ne? :-)

  6. Jinak, za nekoureni v hospodach jsem bojoval uz odmalicka. Cheers! :-)

  7. aussiej: čau, k Jeromovi mám vztah spíš neutrální…co se stalo, nějak jsem ho citoval nebo parafrázoval?

  8. Nic se nestalo :-) tak trochu zpusob humoru…ode me to prijmi jako pochvalu, ja jeroma muzu uz 40 let :-)

  9. aussiej: tak to jó:-) já sice Anglány rád, ale spíš mi sedí Wodehouse…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>