Metro, pole…

Momentky z pražského podsvětí

Příroda tomu tak chtěla, že patřím mezi obtížněji přehlédnutelné jedince. Ať jsem kde jsem, jsem vidět, a to i bez reflexní vesty. Nevadí mi to, naopak, ale občas to s sebou přináší i jistá negativa.

Třeba v metru. Můžu jít v davu třiceti excentriků, a stejně si revizor vybere mne. Je to jeho mínus, neb já vždycky jízdní doklad mám a on musí protáhnout obličej a s falešnou bodrostí mi poděkovat a popřát hezký den. Funguje to tak už od roku 2000, co jsem v Praze začal působit.

Ale v poslední době se věci mění. Už asi dvakrát za poslední měsíc mne revizor s nejistým výrazem ve tváři nechal být a raději se zaměřil na mnohem perspektivnější vymáhání pokuty z opilého bulharského bezdomovce. A dnes, na stranici Malostranská, už revizoři jednoznačně hodili ručník do ringu:

Od eskalátorů jsem totiž vstříc jejich skupince šel sám, ne nepodoben westernovému hrdinovi na prázdné ulici arizonského městečka. Tři revizoři. Já. Nezvolnil jsem krok; toliko jsem pyšně zvedl bradu a podíval se jejich vůdci do očí. Vůdce, muž jich počínajících šedin, můj pohled na půl vteřiny opětoval, pak něco polohlasem sdělil svým kolegům, a všichni se ke mně otočili zády a předstírali, že si čtou v pokutových bločcích.

Cha!

Aby mé morální vítězství bylo dokonalé, nechal jsem si svoje metro schválně ujet. Přijelo totiž naplněné na 117% své kapacity a další procenta do něj naproudila z nástupiště. Ježto jsem nespěchal, pohrdl jsem touto nabídkou beztrestného skupinového mačkání a s vědoucím úsměvem jsem zavírání dveří sledoval zvenčí.

Přes sklo jsem v pohledech uvnitř uvězněných nešťastníků viděl, jak mi závidí a touží být na mém místě. A zároveň, jak se v duchu na sebe hněvají, že neměli dostatek morální integrity k tomu, aby zvítězili nad pocitem, že ty tři minuty na další metro opravdu čekat nemohou.

(zdáli tiše zní …přeplněnej autobus nechával vždycky ujet, myslel že je to známka punku…)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Metro, pole…

  1. já dneska nechala ujet tramvaj naplněnou na 120% své kapacity. ještě jsem se v duchu posmívala lidem, kteří ji dobíhali, zatímco já už viděla, jak se blíží jiná téhož čísla :)

  2. To je ale krása! Svou moudrostí se začínáš podobat Tyvíškomu! ;o)

  3. no, nic objevného..my pražáci se s takovými věcmi potýkáme dnes a denně..a taky bez ztráty květinky i věnečku..!

  4. Já jsem dneska s Maličkou jel tramvají naplněnou na 150 % kapacity. Bohužel se tak naplnila až dvě stanice poté, co jsme s kočárkem nastoupili my. Nezapomenutelný zážitek.

  5. nezapomenutelných zážitků není nikdy dost!

  6. hm, kdo mi to vyprávěl o člověku, který proti revizorům zaujal strategii: spatřiv je, zahájil sveřepý pohled a rázoval si to přímo s nahlas pronášeným: "Já jdu… já tady jdu, já tady jdu…"

  7. westernový souboj?Spíš začínáš být profláknutá firma. A to, do čeho revizoři koukali, to nebyl bloček, ale fotka s Tvojí podobiznou a popisem. "Nekontrolovat! Notorický nosiš lítačky. Pozor! Může být nebezpečný!"

  8. Vtipný článek. Pěkně napsaný. Mně obvykle kontrolují, když mám v každé ruce tašku, velkou kabelu a pospíchám, abych byla s nákupem co nejdřív doma…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>