Konec punku na maloměstě

Whisky, peníze, smrad a seriály

Večer se z telefonu ozvalo pípnutí smsky. Kamarád Lomikar, jehož jsem vtáhl do světa ušlechtilých destilátů, mi sděluje: Právě jsem otevřel Glenfiddich 12Y. EPIC! Na to samozřejmě mohu odpovědět jenom jedním způsobem: Právě jsem Horstovi nachystal sunar. TRAGIC! Samozřejmě je to pravda jen z poloviny; ve skutečnosti na tvorbě sunaru nic tragického nevidím, ale znáte mne – pro špatný vtip šel bych světa kraj.

Potřeboval bych, aby mi někdo poslal nějaké peníze, řekl jsem onehdá po ránu F. a myslel jsem, že tím to skončilo. Jenže po návratu z práce čekala na stole obálka s logem RWE; to nikdy nic dobrého nevěstí. Dopředu jsem se připravil na paralyzující šok, ale ten se po protržení obálky nedostavil. Pánové z RWE toliko vzkazovali, že nechávají pozdravovat a že mi posílají čtyři tisíce, které přese všechnu snahu nedokázali z mých záloh odečíst. Od té doby skoro každé ráno opakuju, že bych potřeboval, aby mi někdo poslal nějaké peníze, ale kouzlo zřejmě vyprchalo.

S plynaři a topením poněkud souvisí stav ovzduší na maloměstě. Se začátkem topné sezóny se totiž většina jeho obyvatel, kteří jsou jinak spíše neškodní a bázliví, změní ve zběsilé pyromanochemiky. Plyn je moc drahý, říkají si zřejmě, tak zkusíme topit PET lahvemi, starými prapory SSSR, nadrcenými pneumatikami a napůl rozloženými mrtvolami domácích zviřátek. Ulice se pak halí do kouře pastelových barev a zlomocných vůní; každé nadýchnutí vás stojí rok a půl života, ale všichni se tváří, že se vlastně nic neděje. Trochu mě to dráždí, a nejen na plicích.

Při ranních cestách do Prahy se v automobilu rozeznívá nejčastěji tísnivé mlčení, neb ani jeden ze čtveřice lidí na palubě (kamarád-práník, Irča, Elda, já) nebývá představou nadcházejícícho pracovního dne mile vzrušen a důvody ke konverzaci se před sedmou ranní hledají těžko. Včera ale spolucestující překvapili: Navzdory tomu, že se rekrutují z okruhu mých nejbližších přátel, vedli vášnivou a vážně míněnou debatu o tom, jak se asi budou vyvíjet osudy hrdinů seriálu Přešlapy. Můj nelíčený úděs si pak špatně vyložili jako známku asociálnosti, ale já vím své…

Ve vzácných okamžicích volna čtu posledního Rudiše, Konec punku v Helsinkách. S každou další jeho knížkou se utvrzuji v tom, že ten člověk prostě patří k nejlepším. A to jen o sedm let starší než já, sakra!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Konec punku na maloměstě

  1. S tím RWE to zavání vzpourou nějakého zlomeného zaměstnance nebo humanoidním PC, který začal vnímat kromě 1 a 0 také (sou)cit. Nám dorazil milodar přes 3.500,- a to jsme se minulý rok se spotřebou nijak nežinýrovali. Trochu to zpražil nedoplatek za plyn ve výši tisícikoruny, ale i tak – dobrá restaurace za odměnu nás nemine!

  2. psice: hodláme s tou částkou naložit podobně uvážlivě!

  3. pokud pamatuji, byl Glenfiddich považován Skoty za takový Pardál mezi skotskou whiskou.ale 12y má snad svojí hodnotu :-) ..

  4. nech se na deset let zavřít do kulturní rubriky práva a budeš stejně dobrej:)

  5. Rudis by taky mohl byt o sedm let mladsi nez ty, takze takhle je to jeste dobry.

  6. vyšel rudiš? dík za tip. jednou za čas vyrážím v převleku a maskování do knihkupectví, hledaje co nového vyšlo o garfieldovi. ale sem tam se vyplatí hrábnout vedle.

  7. baryk: nebudem si nic nalhávat, je to takový Pardál:-)
    partiovka: deset let? tolik jsem nevydržel ani ve všech svých zaměstnáních dohromady:-)
    kulida: to je vlastně pravda, ještě si můžu gratulovat!
    lední brtník: za málo, podle mě je to s Garfieldem opravdu nesrovnatelné:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>