Baden Baden, den druhý

Musíme defibrilovat!

„Já prostě panáka nechci,“ říkám pevným tónem, který nesnese odporu. Ovšem výsledek je tentýž, jako kdybych po hospodě křepčil pouze ve spodním prádle, troubil na vuvuzelu a mával cedulí s nápisem „Potřebuji panáka!“ Ale to jsem předběhl…

Jako jediní z celého zájezdu jsme se já a kamarád-právník rozhodli pohrdnout nabídkou výletu do Štrasburku. A tak zatímco autobus se všemi ostatními výletníky mizel za obzorem, my dva vyrazili do ulic Koupat Koupat bojovat se svými ukrutnými kocovinami.

Jenže zkuste si to, v lázeňském městě před desátou ranní… Sortimentem většiny obchodů byly převážně kabelky Prada, sobolí kožichy a ručně širé boty z kůže aligátořích albínů. A když jsme konečně našli obchod s potravinami, pořídil v něm kamarád-právník jakousi novou příchuť coly, která nám svou nečekanou hnusností vyrazila z těl jakékoliv zbytky životního elánu.

Kapitulujeme a míříme na trh, že se vrátíme k osvědčeným panákosvařákům. Ze všech stánků je takto časně otevřen jen jeden a jeho majitelka se naší koktavé prosbě srdečně vysměje. Ukazuje na obří várnici a říká něco v tom smyslu, že svařák se teprve vaří, ještě dlouho se vařit bude a opravdu nemá smysl na něj čekat.

Nedá se nic dělat, vyléčí nás sport! Coby vyznavači zenového turismu jsme si o Koupat Koupat a jeho okolí nejistili nic, a tak nazdařbůh vyrážíme deštěm za blízký kopec. Máme štěstí, nacházíme ukazatele na jakýsi Alte Schloss. Dvoukilometrový výlet nás v naší truchlivé kondici sráží na kolena a během závěrečného stoupání zejména já prožiji několik klinických smrtí. Odměnou nám však je skvělá volně průlezná zřícenina a u ní prázdná hospoda. Gulášovka z rajčat a daňka a obligátní schitzel s hranolky nás vracejí zpět do hry. Plus nějaké to pivko, samozřejmě…

Do večera se chováme více méně slušně, tedy povětšinou ležíme na pokoji a jen tak ze zvyku skuhráme, jak je nám zle. Postupně se vracejí výletníci ze Štrasburku, a vesměs se od nich dozvídáme, že jejich výlet byl naprosto pomýleným činem a že nám závidějí naše moudré a uvážlivé rozhodnutí.

Moudří a uvážliví, to my vskutku jsme. Od osmi se podává společná slavnostní večeře, a ještě než to začne, stihne si naše dvojice, obohacena Buchťákem, znepřátelit servírku, která není zcela srozuměna s tím, že by nám nové pivo měla nosit každých sedm minut. Ostatní servírky jsou naštěstí v pořádku; připojují se k nám ještě další posily a zakrátko dojde na okamžik, popsaný v prvním ostavci.

Zítra velmi brzy ráno nás čeká obludná cesta autobusem a absolvovat ji v kocovině by bylo holé šílenství, shodujeme se. Přesto se nikdo nemá ke spánku. Najednou je půlnoc a najednou je jedna a najednou jsou dvě, panáky hruškovice se s pivy slučují v zajímavě působící směs.

Už je nás jen hrstka, a tak si můžu dovolit odpadnout do postele; kamarád-právník činí totéž asi hodinu po mně. Budík nám zazvoní jen krátce poté; že jsme dokázali vstát a osprchovat se a nasnídat a plíživě se přesunout k autobusu, to je zkrátka jeden z těch nikdy nevysvětlených zázraků.

U zastávky autobusu je mimochodem namontován defibrilátor. Mám pocit, že oba bychom ho klidně potřebovali. Začíná den s kocovinou tak hroznou, že včerejšek se proti němu jeví být pašijovým představením…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 thoughts on “Baden Baden, den druhý

  1. sim Te, vylet do Strasbourgu byl fajn, sblizili jsme se s tou nejhezci kosti v celym zajezdu, i kdyz pivo ma taky svy krasy, uznavam :) )

  2. marosh: a co Paříž, už vás tam znásilnili arabáši?

  3. defibrilator u zastavky je cool! ma to nejakou primou spojitost s mistni dopravou?:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>