Souboj dobra se zlem

Dobro: Já. Zlo: Bitevní pěnkava.

O příběhu, který se vám chystám vyprávět, si můžete myslet, že se stal kdysi dávno, snad na úsvitu věků. Ale jen pokud jste náhodou jepice, protože ve skutečnosti se stal včera. Jeho dějištěm byla temná kóje v labyrintu nelidských hrůz, zkrátka moje kancelář.

Bylo krásně, a tak jsem měl masochisticky otevřené okno, abych mohl dýchat čerstvé zplodiny nákladních vlaků. Byl jsem cele ponořen do práce na nějakém metafyzickém problému, když se ozval strašidelný zvuk a otevřeným oknem mi do kanceláře vpadlo cosi zlověstného.

V první chvíli, když jsem ještě ne zcela zaostřil, jsem se kvůli výraznému válečnému zbarvení té věci domníval, že jde o nějakého nepříjemně naladěného středně velkého opeřence, například pěnkavu, a pojal jsem úmysl vetřelce ubít.

Až když jsem se k nezvanému vetřelci přiblížil na dosah, zjistil jsem, že jde o mimořádně obří vosu nebo podprůměrně velkého sršně. A úmysl vetřelce ubít jsem neopustil. Bojovně naladěný hmyz výhružně bzučel, významně si brousil žihadlo o žaluzie a díval se mým směrem. Bylo to jednoznačné kdo s koho, takže jsem si z nohy stáhnul pantofel (jinou zbraň v inventáři své kanceláře nemám a použít nůžky nebo vizitku mi přišlo nevhodné) a zaútočil.

Vososršeň byl hbitý a útok očekával; na poslední chvíli uskočil do žaluzií a domníval se, že je v bezpečí. Byl to rafinovaný tah; nepočítal ovšem s tím, že žaluzie vytáhnu a zase stáhnu a několikrát natočím sem a tam. Vososršeň ztatil orientaci a naprosto nestrategicky seskočil na parapet, kde ho hněv mé pantofle zasáhl naplno.

Pohřeb poraženého soupeře byl krátký a nedůstojný; místem jeho věčného odpočinku se stal odpadkový koš vedle mého stolu. A já pevně doufám, že milovníci příruček o vojenských taktikách přestanou číst Zápisky o válce galské nebo Umění války a hromadně se přesunou na tento blog…

Nesouvisející dodatek: Cestou domů jsem potkal muže, který byl dokonalým dvojníkem inspektora Clouseaua ze S�reté. Nevydržel jsem to a spiklenecky mu řekl „Bodré podoledne.“ Nijak na to nereagoval, čímž dokázal, že roli francouzského detektiva má skutečně skvěle naučenou. Všichni přeci víme, že Bodré podoledne neříkal komisař Clouseau, ale strážník Crabtree!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

22 thoughts on “Souboj dobra se zlem

  1. Příběh na tak plytké téma jsem už dlouho nečetla… :-)

  2. F.: přeci nebudu psát "zabil jsem vosu…"
    dalimil: vilný pokoj!

  3. Ty jsi takový statečný ! Ty donášíš nám moč zlé krávy !

  4. A já jsem dlouho nečetla tak hluboký příběh na tak plytké téma. Lobo, Tys Homér našeho věku!

  5. extláča: budu mávat mrukví před houbou olíska!
    asTMA: asi jsme se učili o jiných Homérech:-)
    baryk: on si začal!

  6. fiksupojka: to je jistě rozumný plán, ale má dva maličké zádrhele – kolegu oblibuji a nevlastní šuple:-)

  7. lobo: Tak by se jistě našlo pár adeptů i v jiných kancelářích… :-)

  8. F.: nebo dokonce v jiných budovách!
    Raven: promiň, ale vezmi si z toho poučení – nepouštět poštovní vosy do akce, dokud nemají dostatečný výcvik…
    loar: ochoč si nějakou:-)

  9. Škoda, že ten vososršeň byl taková padavka, mohli jsme si to víc užít.

  10. Loboušku, měla jsem samozřejmě na mysli Homéra Simpsona. Nevím, jestli jste ho ve škole brali…

  11. Meluzina: copak vy, ale jak bych si to užil já…
    asTMA: v pomocné škole ano!

  12. škoda že jsi nepoužil ty nůžky! příběh by se tak dal malebně rozvít ještě o stříhání na plátky žaluzií, sršně, vlastních prstů či kolegů…

  13. psice: tvůj inovativní způsob přidávání komentářů se mi libí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>