Skoro sockovíkend

A jedno uřízlé varle jako milý bonus

S F. jsme komplikovanými výpočty stanovili, že v nejbližších týdnech nás už nečeká moc víkendů, spadajících do kolonek Volný, Společný a Bezstarostný. I učinili jsme rázná opatření, jak si alespoň jeden takový ještě užít: Horsta jsme svěřili do péče (jednou se v tomhle slově překlepnu a bude z toho nehezký malér) babičky a dědy a vyrazili jsme vstříc nástrahám velkoměsta.

Mimořádným aspektem tohoto počinu bylo, že jsme se rozhodli užít si hezký večer a přitom nic neutratit. Jak na to, ptáte se? Rád vám odpovím! Důležité je mít zaměstnavatele, který vám věnuje dva volné lístky na jakékoliv představení v kině Atlas, a kolegu, který vám zajistí poukaz na dvě volné večeře v jedné z vinohradských restaurací.

Byl to odvážný plán a mohl vyjít, kdyby… Ale o tom až za chvilku.

V nabitém sále jsme spolu s dalšími šesti intelektuály a jedním debilem dali Tykwerův nový film, nazvaný 3. Byť v něm nevybouchla ani jedna helikoptéra, dokoukal jsem ho celkem se zájmem – ovšem scény s homosexuálními radovánkami nebo uřezáváním varlete bych za svoje nejoblíbenější spíše neoznačil.

Následoval přesun nabitým centrem Prahy do ne-zcela-nabité restaurace. Můj předkrm i bavorské špecle byly zcela v pořádku, F. se o svém losovi vyjadřovala také pochvalně, a i když obsluhující dívka trpěla poruchami krátkodobé paměti, šlo celkově o úspěch. Ovšem teď je čas vrátit se k onomu zlověstnému Kdyby.

Náš odvážný plán na den bez útrat mohl vyjít, kdyby se nám do cesty nepřipletl nejprve Wine Food Market a následně i Terence Marks s Budem Spencerem. Byť jsme v obou obchodech provedli nanejvýš sofistikovaný a citlivý nákup, pokladní po nás házely sumami, které by do bolestivé křeče zkroutily i Stephena Hawkinga. Ale co už, šlo o samé krajně důležité a nepostradatelné věci, tak mě to nemrzí…

Mimochodem, letos moje ignorance hokeje dosáhla vrcholu. Když probíhal zápas o třetí místo, shodou okolností jsem se nacházel u rodičů a něco velmi důležitého tvořil na jejich počítači. Zapnuté televize jsem si nevšímal, a byť jsme za dobu, kdy jsem byl poblíž, vstřelili dva góly, ani jednou jsem nevzhlédl od monitoru. A to je myslím hezký výkon.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Skoro sockovíkend

  1. Sport mimo zákon!!!!
    Hezky jsem pobavil (a znechutil) občany své vísky, když sem nakráčel do hospody a při pohledu na televizi se optal pléna, zda vyhrává sparta.
    Myslím, že mě zařadili někam hodně hluboko do lidského bahna…

  2. Ja si zas v nedeli uzivala pohostinnosti a pohodli jedne z mala zahradek bez tv a platna. Obsluha se venovala pouze nam s peci vyhrazenou obvykle jen celebritam nebo statnim navstevam. Proc ten fotbal nehrajeme casteji?!

  3. Miluji fotbal, od té doby, co je den zápasu místního manšaftu jediným dnem, kdy se dá jít v sobotu do Ikey a nebýt tam ušlapán.

  4. asTMA: správně se říká "poloosu"!
    Sejra: ještě tě vyvezou na kládě, obaleného kolomazí a peřím!
    Psice: podobnou zkušenost jsem udělal v pátek odpoledne – v zahradní osvěžovně jsme byli čtyři, což je asi tak osmdesátina běžného počtu…
    baryk: kdo dělá mezeru před vykřičníkem, nemá rád Krista!
    squire: to máš kliku, náš místní manšaft málokdy vůbec vyběhne na hřiště…

  5. Správně se říká "Lomonosovo polomotokolo"!

    Kdykoliv někdo udělá mezeru před vykřičníkem nebo otazníkem, Bůh zkazí jedno pivo!

  6. Tak to vidíte, vy parchanti!!! Komu tou mezerou prospějete??? Omlouvám se, že tato reakce není k tématu příspěvku, ale po přečtení informace od asTMY jsem se nechal unést emocemi ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>