Takhle nějak by to mělo vypadat

Home sweet home

Dnešek měl být neobvyklý v jednom zásadním aspektu: Místo hloupého cestování do Prahy, hloupého sezení v kanceláři a hloupého cestování zpátky jsem měl tvořit hodnoty z domova. Plán to byl skvělý, měl však jednu malou trhlinu – ráno jsem zjistil, že nám nejde internet. Respektive, že jde, ale strašně pomalu, čas od času prostě jít přestane a fungovat má až pozdě večer.

Kdybych pracoval řekněme jako švec nebo pohodný, příliš by mě taková zpráva nerozrušila. Ale coby, řekněme, internetový publicista (chm!) jsem tím byl vpravdě roztrpčen. Chvíli jsem se doma vztekal, ale pak jsem seznal, že řešení je jediné – prostě do té Prahy odjet. Vybavil jsem se vším nezbytným a vyrazil se na náměstí poohlédnout po nějakém busu.

Kráčel jsem nevesele, obtěžkán taškou se zastaralým notebookem a myšlenkami na to, že kolem mne zuří jeden z nejhezčích dní v historii lidstva a já ho strávím někde mezi panely. A přibližně v ten moment jsem si řekl: Ale no tak, lobo, opravdu? Tobě nestačí, že jsi posledních čtrnáct dní odpracoval víc hodin než všichni obyvatelé sídliště Chanov za celý život?

(Uznávám, to není dobrý příklad. To se vlastně vztahuje skoro na každého. Ale to je jedno.)

Zastavil jsem se. Vytáhl z kapsy telefon a dvěma krátkými hovory zjistil, že vlastně ty věci, které musím udělat dnes, lze zvládnout i na internetu pomalém a padajícím. Že si můžu nadělat i spoustu úkolů offlinových. A že tedy nikam jezdit nemusím; proč jsem si vůbec myslel opak?

Vrátil jsem se domů. Celý den jsem psal u otevřeného okna do zahrady. Šlo to skvěle. A věděl jsem, že jakmile mi skončí pracovní doba (no, nesmějte se, při práci z domova jsem na sebe přísný, protože jinak bych nic neudělal), nečeká mě putování po dálnici, ale vycházka na dvě orosená do zahradního restaurantu, snad s novým Roaldem Dahlem coby společníkem. A že zítra se mi vrátí domů F. a Horst. A že enimen mi chce dát hezký dárek. A že to dobře vypadá s jedním kšeftem za sympatickou sumičku.

Může být něco lepšího?

Vlastně, může – ještě kdyby ten internet fungoval pořádně, udělalo by mi to radost…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Takhle nějak by to mělo vypadat

  1. takhle si užívám posledních několik let:)

  2. já si hned říkala, že bys z domu tak nadšeně nepracoval, kdyby ti tam záškodničil Horst:)

  3. raději se moc nerozmazluj, nebo se budeš vracet pokaždé a nakonec vrosteš a zakořeníš do té židle u okna do zahrady…nebo do zahrádky?

  4. squire: práce s Horstem, toť pole neorané…
    psice: a to já si rád zvyknu!

  5. PedroPo: ano, nebezpečí opruzenin tu jistě je…
    AIF: od tebe bych chm! nečekal, spíš nějaký USMC pokřik:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>