Whisky a roastbeef

Nebudeme se špinit nějakým odborářským tématem, ne?
A tohle radši ani neochutnávejte, asi stačí, když si přivoníte, upozorňuje nás přednášející. Pozdě! chroptím skrze spálené hrdlo a v ruce třímám sklenku s průzračným, avšak nebezpečně působícím obsahem.

Abyste rozuměli: S kolegou jsme si zašli na setkání s importérem whisky Grants. Neříkám, že jde o značku, kterou bych zařadil mezi svých top deset, ale měli nám představit dvě nové edice, které přijdou na trh v červenci, a to jsem si nechtěl nechat ujít. Ve sklepním restaurantu byla tma, dusno k padnutí a v publiku byli včetně nás dvou toliko čtyři muži. Zbytek osazenstva tvořila široká škála redaktorek ženských či kulinářských magazínů, což nás vzhledem k avizovanému ochutnávání velkého množství whisky udivilo. Ale budiž.

Na začátku se dozvídáme něco o tom, jak se whisky vyrábí. Zpozorním, když přednášející otevře láhev s čirou tekutinou, odlije z ní do skleniček a ke každému stolu dá jednu. Prý jde o čistý destilát, ještě před zráním v sudech. Kolega ochutná, divně se zatváří a sklenku mi podá; mlčky, protože právě přišel o hlasivky. Napiju se taky, a zrovna v ten moment přednášející vyřkne své upozornění.

V puse, krku a přilehlých oblastech se mi právě odehrává něco tuze podivného. Už jsem zapomněl, jestli měl ten právě spolknutý lok voltáž 94,7% nebo 97,4%, ale každopádně už nikdy nic takhle silného pít nechci. Uslzenýma očima vidím, že většina zúčastněných si jen opatrně přivoní; jsou to srabi.

Naštěstí je čím zapíjet: Nejprve panák obyčejné Grants, pak nové Grants se zelenou etiketou (jemná, dámičkovská) a nové Grants s etiketou modrou (řízná, chutná mi). To vše během asi devíti minut, navíc v ne zcela vhodných klimatických podmínkách. Opatrně se rozhlížím kolem sebe, ale je to dobré – žádná z přítomných lifestyle redaktorek se mi nelíbí, takže opilý ani přiopilý nejsem.

Nedá se to ale asi říci o všech. Když přednáška skončí a jsme pozváni k rautu, některé z přítomných žen se chovají velmi podezřele, chichotají se a říkají si vtipy, které nemají hlavu, patu ani nic mezi tím (i když co já vím, možná se lifestyle redaktorky takhle chovají i za střízliva).

Své pohoršení schovávám za hradbu roastbeefu. Řeknu vám, až do této doby jsem si myslel, že roastbeef nemám rád. Teď už vím, že ho miluju. Protože takhle dobrý jsem ještě nikdy nejedl. A nemá cenu snažit se tu chuť popsat, protože taková slova v češtině neexistují.

Ovšem svět není naplněn jen roastbeefem nebo panáky whisky. Jsou tu i hnusné a odpudivé věci. Ano, například odboráři. Anebo mail, který mi dnes poslal AIF. Psal, že coby fanouškovi knih Lee Childa mi to prostě musí sdělit.

Dobrá zpráva: Podle jedné z Childových knih se bude natáčet film.

Špatná zpráva: Hlavní roli dvoumetrového a stodvacetikilového Jacka Reachera bude hrát…

.
.
.
.
.
.
…wait for it…
.
.
.
.
.
.
…Tom Cruise!

Proč?

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Whisky a roastbeef

  1. vydařený rostbeef jest jedním z nejlepších zážitků:-))
    A Grantovka se nechá pít, obzvláště pokud je zadarmo…

  2. vydařený rostbeef jest jedním z nejlepších zážitků:-))
    A Grantovka se nechá pít, obzvláště pokud je zadarmo…

  3. Sejra: nenapadá mě, jak bych s tebou mohl nesouhlasit:-)
    squire: a tak to zřejmě i zůstane…

  4. dobrá grantska… tak tomu lze těžko uvěřit… to je jako bych řekl: "dobrý pražký sklepmistr…" :-)

  5. na téma ženy a whisky se radši ani nebudu vyjadřovat, po loku chroptím a protáčí se mi oči v důlcích i když zrál třebas 20 let v sudech, ale v čokoládových bonbónech se někdy najdou docela dobré ročníky!

  6. baryk: od člověka, jehož nejmilejší nápoj má etiketu s plachetnicí, bych takový odsudek nečekal:-)
    psice: a je náhoda, že se rýmují slova ročník a nočník?

  7. off topic: Měla bych si dát pauzu od bloguje. Včera v noci si čistím zuby a padne mi pohled do zrcadla, kde se odrážela zubní pasta. Docela jsem se pobavila. Víš jak se zrcadlově přečte odol?

  8. squire: jj, to je známá věc, kterou se bavím každé ráno:-)

  9. Hm, také jsem si myslel, že po všech těch Mission Perpetuum Mobile už snad konečně persóna Toma Cruise nenávratně zapadne do stoky filmů druhu Akční a Akčnější, na něž se s potěšením dívají pravděpodobně jen zástupci technických složek výroby filmu, aby se podívali, jak se co dělá, případně nedělá. Mýlil jsem se však. Ó hrůzo!

  10. Reacher.. slyšela jsem, četla jsem a je mi z toho velice, ale velice smutno.. na FB i Twitteru jdou vzrušené debaty a myslím, že už jsem zahlédla i petiční archy.. to už radši Dwayne Johnson než Tom Impossible Rain Man Cruise!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>