Svět se zbláznil

Staré jistoty a nečekané zvraty

Do vesnice nedaleko maloměsta přijela pouť. Z dětství jsem si pamatoval, co mohu očekávat: Oprýskaný kolotoč, střelnice, autodrom, houpačky, stánky s cukrovou vatou a jinou veteší a jedna jakože hi-tech atrakce. Spousta nesmyslně hlučné hudby, všude otřesně jásavé barvy, vyjevené děti, ječící puberťačky a rodiče s tenčícími se zásobami oběživa.

Jeli jsme tam, samozřejmě, aby Horstova rovnováha podnětů zůstala zachována. Předchozí den jsme totiž strávili v lesích výletem na rozhlednu, a pouť se nám jevila jako vhodný kontrapunkt.

Moje tušení se beze zbytku splnilo. Vše, co jsem očekával, bylo přítomno, navíc ještě obohaceno o dva nafukovací hrady a trampolínu. Kolotoč jsem poznal ještě ze svých dětských let; přísahám – byl sice doplněn o pár nových vozidel, ale v některých jsem coby malý lobo stoprocentně kroužil i já.

Horst byl konsternován – něco takového ještě neviděl. Rychle se ale zorientoval a začal jednotlivé atrakce zkoušet. Vrcholem všechno byl pro něj pochopitelně autodrom. Shodou okolností jsem si divokou jízdu v elektrických autíčcích nedávno ozkoušel na Oktoberfestu, a kdo někdy řádil na autodromu s partou opilých stokilových cizinců, ten na vesnické pouti nemůže neuspět.

Každý náraz do některého z jiných aut Horst ocenil nadšeným smíchem. Předjíždění a honičky jak z amerických filmů zvládal profesionálně. A i když při některých obzvlášť krutých dopravních situacích jsem ho jen tak tak zachraňoval, aby si nerozbil obličej o volant, byl superspokojený (mimochodem, je jistě jen otázkou času než EU autodromy zakáže nebo nechá autíčka vybavit bezpečnostními pásy a airbagy).

A pak se to stalo. Když jsme z autodromu odcházeli, ozvalo se za mnou mocné Hej! Ohlédl jsem se; mužem, který na mě volal, byl prošedivělý a ošuntělý snědý chlápek toho nejpodezřelějšího možného vzhledu. Jeho prací bylo rovnat autíčka k okrajům autodromu a vybírat od zákazníků kupóny na jízdu.

Dávej si na to pozor, kurva. Dyť pak je to k hovnu, řekl, a ať už tím myslel cokoliv, jistě to myslel dobře. Protože mi podával můj fungl nový telefon, který jsem zjevně v zápalu boje vytrousil a zapomněl v autě. A jehož absence bych si tutově nějaký čas nevšiml.

Všechny moje představy o kolotočářích a jejich mravních zásadách to povážlivě ohrozilo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Svět se zbláznil

  1. od mých mladých let se změnilo jediné, všem kolotočářům chybí podstatná část chrupu….

  2. Kashika: kurvadobrej konec byl třeba v Šestém smyslu, tohle je přeci jen něco jiného:-)
    zuzi: leč pravdivé!
    Dalimil: chrup jsem mu nekontroloval, tak dalece se naše přátelství nerozvinulo…

  3. Jako by dnes člověk tohle chování ani nečekal… Milé. A víš kolik telefonů už by ten člověk musel mít, kdyby nikomu, kdo ho tam nechá ho nedal? Možná by si v bazaru slušně vydělal… A těch peněženek…

  4. sweetest: já to nečekal rozhodně, jsem majitelem mnoha předsudků:-)

  5. Kdysi jsem to udělal. Vyběhnul jsem za stopadesátikilovým Valachem z nonstopu a přinesl mu jeho přístroj. Čekal jsem poděkování, ale on mě k sobě pevně přitisknul a vlepil mi jednu štípanou s vůni slivovice. Doufám, že Ty jsi toho chlápka ušetřil…

  6. MMM: já jen slušně poděkoval, na líbání nedošlo – přeci jen, F. byla poblíž:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>