Otazníky dnešní doby

Plus pět ran do klobouku
Uvědomil jsem si, že na konci věty, kterou právě F. dořekla, zazněl otazník. Bohužel mne zastihl nepřipraveného.
Promiň, cos říkala?
Já myslela, že mě posloucháš…
Poslouchal jsem, ale pak mi přišel mail. Pracovní a důležitej, tak jsem se musel soustředit na něj.
Vždyť jsi mi i odpovídal.
No… To chlapi uměj. Tak cos říkala?
To je jedno, vlastně to ani nebylo důležitý.
Oukej. A proč vůbec říkáš nedůležitý věci? Jo, aha, ty jsi vlastně žena! Hahaha!

Abyste si to nevykládali špatně – výše zmíněná konverzace se odehrával v radostném a přátelském duchu. Žádné výčitky. Žádný náznak hádky. To my ostatně ani nemáme ve zvyku. A když o tom tak přemýšlím, tak si myslím, že za těch šest a půl roku, co jsme spolu, jsme se vlastně nepohádali.

(Pravda, F. si myslí, že jednou ano. Když jsme řešili ožehavé téma výzdoby našeho nového domu. Ale já trvám na tom, že slovo píčovina jsem použil bez zlého úmyslu. To jen tak na okraj).

A teď už můžeme k těm důležitějším věcem z uplynulých týdnů:

1) Na maloměstě nám otevřeli druhou nekuřáckou restauraci, kde se navíc dobře vaří, takže prožívám rozpolcení osobnosti.

2) Stěhování do nového domu vázne, protože úředníci se vymlouvají na sousedy, sousedi na úředníky atd. Ale zůstáváme klidní. Skoro každý den dojde k nějakému malému pokroku. Na to, že se nastěhujeme do Vánoc, se už raději neupínáme, ale teoreticky to pořád možné je.

3) Začínám podezřívat naši Trudi, že je jedinou naději lidstva v očekávané válce proti strojům. Její křik, výskání a pištění jsou totiž natolik vysokofrekvenční, že vyřazují elektroniku (živým organismům pouze způsobují fyzickou bolest).

4) Absolvoval jsem další pedagogickou zkušenost, tentokráte na maloměstském gymnáziu, kde jsem studentům hodinu líčil, jak skvělé je pracovat v médiích. Zdáli se být zaujati, protože nevěděli, jak rád přeháním.

5) V nové práci zatím vše šlape jako na drátkách. Kdyby vás to zajímalo, obdržel jsem funkci výkonného ředitele. Jedním z prvních úkolů, na nichž jsem měl dokázat své kvality, bylo smontování nábytku v našich nových kancelářích. Je jistě zbytečné zdůrazňovat, jakým triumfem mé snažení skončilo – prostě muž na svém místě.

Over!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Otazníky dnešní doby

  1. deep: copak ty, ale já si to pamatuju taky, a to si jinak nepamatuju nic!

  2. hele, a nebudou po tobě chtít výkony ? dával bych si bacha …

  3. Zapojí se?Jde hlavně o to, jestli se na maloměstském G zapojí?

  4. extláča: nic takového ve smlouvě není:-)
    danda: přihlásili se čtyři, tak uvidíme!

  5. taky si pamatuju jak se lobo s f seznámili..váže se k tomu spousta veselých historek, bohužel jsem je všechny zapomněl…

  6. ba, baryku, jenom ty smutné příběhy nám zbyly …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>