Doba je zlá

Okolnosti se proti mně spikly…
Nízká četnost mých příspěvků v posledních dnech není dána tím, že jsem zemřel (byť jsem tomuto stavu byl celkem blízko), ale tím, že se mi znatelně zmenšila dostupnost internetu. Když jsem na maloměstě, je vše v pořádku, ale když přebývám v Praze, jsem odkázán na enimenův notebook a chatrné připojení přes mobil. A enimen obé tento týden k něčemu celkem často potřeboval, a moje zájmy musely jít pochopitelně stranou.

Takže tento příspěvek potupně datluji ve škole, v počítačové učebně. Měli byste si toho vážit!

Ve středu večer jsem se tristně opil, snad v souvislosti s tristním představením, kterým se můj oblíbený fotbalový klub rozloučil s letošním ročníkem Ligy mistrů. Budiž, to u mě není nic zvláštního a většina z vás by se spíše divila, kdyby tomu bylo naopak. Čtvrtek byl pak tímto excesem zle poznamenán.

Opraváři střechy mě neprobudili. Neměli nárok. Těžkým a pochmurným spánkem jsem dospěl asi k jedenácté hodině. Pak nakoupil něco málo k obědu. Neudělalo mi to dobře. Zachumlán v dece, pročítal jsem knihu, kteoru jsem zakoupil tatínkovi k Vánocům. Na druhou hodinu odpolední dojel do školy. Pobyt v přetopené tramvaji mi neudělal dobře a slovo zvracet se jako červená nit táhlo mou zmučenou myslí. Ve škole jsem zjistil, že jsem přišel o hodinu později, než jsem přijít měl, ale přesto jsem na zbytek přednášky zavítal.

Nikdo z kamarádů poté nechtěl jít na vyprošťováka, takže jsem se chvíli toulal ulicemi – ledový vzduch mi dělal mimořádně dobře! – a poté zaplul do jedné hospůdky na Vinohradech, do podniku, kde jsem v životě nebyl. Hostů bylo v tu dobu málo, dal jsem si gulášovku, pivo a hlavu do dlaní. Obsluha neměla naladěné rádio, ale pouštěla cédéčko od Kryla. To mi udělalo radost, takže jsem si oproti původnímu předsevzetí dal pivo ještě jedno a odešel až s koncem alba.

Radost mi taky dělal jeden z hostů. Být okolo čtvrté odpolední zcela na mraky, to je hezký výkon. Přibližně dvacet minut se se všemi loučil a odhodlával se k odchodu, a pak nedokázal ani po několika pokusech východ najít. Odešel až za mohutné asistence mužů obsluhy.

Zbytek dne jsem strávil opět na lůžku a opět s tatínkovou knihou v ruce. Jedinou výjimku jsem učinil, když jsem dostal nejlepší nápad za poslední měsíc – doběhl jsem k nedalekým Číňanům, dal si kung-pao, ale, a v tom je ten nápad, místo rýže jsem si k němu poručil nudle. Celkové vyznění pokrmu tak bylo posunuto o několik řádů jinam, samozřejmě k lepšímu. Mohu jen doporučit.

Vysílený, žíznivý a přese všechnu léčbu stále s vratkým žaludkem jsem usnul poměrně brzy. Takže jsem bohudík neslyšel to představení, které hluboko v noci rozjel tommaser ve vedlejším pokoji se svou novou dívkou. Slyšet něco takového, jistě bych propadl psychózám…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Doba je zlá

  1. zabil??ale to přeci nevadí…hlavně že má d***:-)

  2. Bylo mi divné, kde se vzala ta sebekritika: "Nízká čtenost mých příspěvků v posledních dnech není dána … ale tím, že se mi znatelně zmenšila dostupnost intelektu.."

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>