Dnes si představíme jednoho sluníčkového človíčka

Očekávám vlnu nesouhlasu a je mi to jedno
Ležel jsem na střeše a sledoval ulici pod sebou. Objevil se chlápek s RPG. Zabil jsem ho. Věděl jsem, že RPG je pro povstalce cenné a nenechají ho jen tak ležet na ulici. Čekal jsem, a asi za hodinu se opravdu objevil další povstalec a běžel pro RPG. Sotva ho sebral, zabil jsem ho taky. Uplynula další hodina, a zase poslali dalšího – tentokrát malé dítě. Neexistuje, abych zabil dítě. Sledoval jsem, jak chlapec zbraň odnáší někam mimo můj výhled. Za chvíli se za rohem vynořil povstalec s RPG na rameni. Zabil jsem ho.

Tenhle článek vlastně píšu kvůli svému věrnému čtenáři AIFovi. Slíbil jsem totiž, že mu dám vědět, nakolik stojí za přečtení naučná publikace, kterou jsem si před pár dny zakoupil. Jmenuje se American Sniper, což je jistě poetické. A jde o autobiografii Chrise Kylea, amerického odstřelovače, který v Iráku zabil víc lidí než kdokoliv jiný. Což je jistě poetické.

Komu tato knížka není určena? Antiamerikanistům. Pacifistům. Multikulturalistům. A možná ještě dalším podivínům. Jelikož ale nemám členskou průkazku ani jedné z výše zmíněných skupin, byl jsem velmi mile překvapen. Ba dokonce bych se nebál říci, že mne kniha zasáhla, kdyby to v tomto případě nebyl tak laciný dvojsmysl.

Příběh je to prostý: Malý Kyle dostal svou první pušku asi ve třech letech. Během školy si přivydělával jako kovboj a jezdec na rodeu. Tím samým se živil i po škole. Pak se dal k jednotkám SEAL, pak odjel válčit do Iráku, pak se stal odstřelovačem, pak nejúspěšnějším americkým odstřelovačem všech dob (160 potvrzených zabití plus velká spousta nepotvrzených), pak civilistou, pak alkoholikem a potížistou a pak úspěšným podnikatelem.

Bavil mě styl psaní, protože se to čte opravdu lehce. Bavila mě autorova nekorektnost (Nezastřelím člověka jen kvůli tomu, že drží v ruce korán. Rád bych, ale nedělám to). A bavila mě i ta věcnost, se kterou svoje povolání popisuje – o zabíjení nepřátel mluví stejně, jako by automechanik mluvil o výměně oleje. Prostě všední rutina. Ocenil jsem, že autor, navzdory tomu, že je z Texasu, věnuje jen absolutní minimum prostoru řečem o Ježíšovi, bohu a podobných nesmyslech. A především mě zaujalo jeho absolutní pohrdání nepřítelem a fakt, že se otevřeně přiznává k tomu, že válku má rád, zabíjení ho baví a jediné, čeho lituje, je to, že nepřátel nestihl zabít ještě víc.

Jasně, jsou tu i slabiny. Třeba pasáže, psané Chrisovou manželkou – ty v knize vůbec být nemusely. Ale vzato kolem a kolem, už dlouho jsem nečetl nic takhle zajímavého, takhle jiného. Pokud si chcete raději koupit autobiografii Yoko Ono, bránit vám v tom nebudu. Ale Chris Kyle bude v mé knihovně mít čestné místo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Dnes si představíme jednoho sluníčkového človíčka

  1. Postrádám v tvém článku rozchechtané tleskající smajlíky.

  2. První zbraň ve 3 letech? Pámbů chraň Horsta!

  3. Janice palice: a já je postrádám v tvém komentáři!
    psice: v Texasu to zjevně patří k bontonu:-)
    Desperádo: však tady je to na textově podobné úrovni:-)
    AIF: smart move!
    partiovka: nevím, jestli je dobrý nápad krást něco od člověka, který dokáže zabít na dva kilometry:-)

  4. hele to je jako ta knížka psáná tou cizí řečí které nerozumím, nebo už to Kantůrek přeložil ?

  5. baryk: do tvého jazyka, tedy opilštiny, to dosud převedeno nebylo:-)

  6. Řekli Vám: "nezabiješ" … a já vám říkám: "Serte na to". (Mariňák).
    Hele, to teda máš docela zvláštně, pro mě je střílení ze zálohy divné pro ten pocit. Kdybych si mohl vybrat, asi bych byl u námořní pěchoty jako první na linii. Nemluvím o racionalitě, mluvím o pocitu. Ale co, kdo jsem já, abych se k tvému vkusu vyjadřoval.

  7. extláča: já ale aspoň zatím nechci nikoho střílet ze zálohy, mě jen ta knížka bavila:-)

  8. Aha, tak promiň, asi jsem nepochopil přesně, co tě na ní bavilo. Asi tam byly nějaký dobrý recepty na hamburgery. Ale jo, piš dál. Jak jinak bychom se mělo o tobě něco dozvědět. Až narazíš někde na nějaké zábavné čtení o genocidě nebo šoa, tak dej vědět, rád si to přečtu.

  9. Gotta love the Marines! To bylo lepší než článek:-D

  10. Pingback: Krvavá neděle | Smutnej příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>