Dřív bych si to nechal napsat na náhrobek

In Da House
A je to tady – po mnoha bojích, vítězstvích i nezdarech dorazila hrstka vojáků do města, které leželo u hranic a kde byl také vojenský tábor. Či snad, abych nehovořil v jinotajích a necitoval slavnou (?) píseň (?) Balíček karet, stal se ze mne majitel domu.

Dobrá, spolumajitel. Majetkový podíl F. je poloviční a neoddiskutovatelný. Takže majitel ideální poloviny domu. Kdybych se narodil před sto lety, v jinačí době, mohl bych si nechat tento hrdý titul vytesat na náhrobek, abych dalším generacím ukázal, kdo tu byl pánem.

Stalo se to v pondělí. S dosavadním majitelem-stavitelem jsme si potřásli pravicemi, vyměnili si podpisy, já dostal klíč, on seznam závad, které jsme před předávkou stihli odhalit, a rozešli jsme se jako nejlepší přátelé. Jedinou skvrnou na jinak pozitivním zážitku byl fakt, že jeden z nás touto transakcí přišel o částku, kterou tu raději nebudu konkretizovat, ale která se nápadně rýmuje například s větou štíři myli slony.

Jak je to dlouho, co jsme se poprvé sešli? Když dům existoval pouze coby neumělý náčrtek na realitním serveru? tápal jsem. Snad rok? pokrčil rameny dosavadní majitel-stavitel. A asi měl pravdu, protože si vybavuji, že tehdy byl sníh. A taky, že jsme si první schůzku příznačně dali v baru Mezcal, hned pod Mírákem.

Po takové době bych čekal, že mne zalije vlna euforie. Všechny ty hypotéky, pojištění, pokořující lékařská vyšetření a nekonečná jednání s bankou, katastrem a podobnými institucemi mě ale asi vysílily víc, než jsem čekal. A tak spíš než o euforii jde o úlevu, že je to konečně za mnou.

Teď už se jen přestěhovat, oběhnout si další trestné kolečko po úřadech a bude. Pověsím si na zeď svůj oblíbený portrét zeleného Zetoru, usadím se na divan, naliju si skleničku něčeho hodně starého a konečně dojdu klidu.

Alespoň do té doby, než bude potřeba posekat zahradu.

P.S. Tento příspěvek vznikl za jízdy autobusem. Nejsem si tím úplně jistý, ale řekl bych, že v rámci tohoto blogu jde o přelomový počin!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Dřív bych si to nechal napsat na náhrobek

  1. Paželv: ach, kéž by! leč toto slovo bude i nadále v naší adrese obsaženo…

  2. těším se na smutné příběhy ze stěhování!

  3. zapij to starým Ouzem, a budiž ti řeckou slunečnou nadějí, že všechny dluhy tohoto světa jednou pohltí restrukturalizace (rada – puč si ještě, ještě víc).

  4. no, tak velká gratulace! já jsem v procesu a konec je zatím v nedohlednu! každopádně mám tu schovanou lahev vizoura a až tam poprvé vlezu jako majitel, vyžahnu ji. Jsi zvaný ! :-)

  5. Sorry, lobo, ale na psani postu nebo jizde busem, nevidim nic prelomoveho. Nekdy zvladam i oboji najednou:) Gratuluju k te pulce baraku! Znamena to, ze budes muset taky jen pulku uklizet?

  6. psice: bohužel tě zklamu, stěhování probíhalo radostně a spořádaně:-)
    Desperádo: kde?
    extláča: nepůjčil bys mi sto litrů, prosím tě?
    baryk: beru tě za slovo… dnes jsem slyšel, jaký tam chystáš šmajchlkabinet:-)
    PedroPo: uklízet bude panská, pochopitelně.

  7. leda tak vody … musíš si poptávat někoho chamtivějšího, než jsem já

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>