Moje budoucnost dostává obrysy

Možná vás to překvapí…
Včera jsem se setkal s kamarádem-sklářem, jeho dívkou a dalšími dvěma známými. Obklopujícím prostředím se nám protentokrát stala restaurace Nad Ledem. Nikdy předtím jsem tam nebyl, takže mě celkem mile překvapil fakt, že z prosklené stěny restaurace je pěkně vidět na ledovou plochu. Bohužel ledovou plochu stadiónu pražské Slavie. Nicméně stejně bylo hezké sedět, popíjet pivo a sledovat, jak se pode mnou pachtí trénující mládežníci, kteří měli tu smůlu, že propadli kouzlu dobrého sportu ve špatném klubu.

Po několika pivech jsme s kamarádem-sklářem začali rozvíjet jednu z našich starších teorií. Tak hele, když do léta nebudu mít žádnou pořádnou práci, tak se seberem a jedem na tu ropnou plošinu, prohlásil jsem nekompromisním hlasem a kamarád-sklář nekompromisně přikývl a začal myšlenku rozvíjet. To bude super, nafasujem takový ty pláštěnky, půl roku tam budem makat, stáčet ropu do barelů, nebo co se tam dělá, a vrátíme se pěkně ve vatě, zářily mu oči.

A po třech měsících nás odvezou vrtulníkem za nějakejma štětkama!
Co štětkama, po třech měsících nám bude stačit všem třeba štětka jedna, jen budeš rád, když budeš aspoň v první desítce!
Zbytek osazenstva našeho stolu se po sobě nevěřícně podíval a trošku se zavrtěl na židlích, jako by si od nás chtěl odsednout, ale bránila mu v tom slušnost.

Anebo, když by nevyšla ta plošina, šel bych někam řezat velryby, zasnil se kamarád-sklář a tvářil se rozněžněle. Na ty velrybářský lodě prej dělaj nábory docela často. Pak chytnou velrybu, vytáhnou jí na palubu, ty dostaneš takovou motorovou jakoby kosu a musíš jí rozřezat na kousky. Ty vole!

Číšnice, která nám právě měnila prázdné půllitry za plné, nadzvihla obočí, pár okamžiků bojovala sama se sebou, ale pak nevydržela a zeptala se: Rozřezat velrybu? A to jí jako dělaj zaživa?
No jasně, zaburácel kamarád-sklář a hromově se zachechtal. Číšnice odešla a po zbytek času nás obsluhovala její kolegyně, která vypadala jako Renata Kajdžas.

Si to, vole, představ, jak řežeš tu velrybu a třeba z ní vypadne mládě, nebo tak něco, pábil dál kamarád-sklář. No a potom, víš, jak v jedný hospodě na maloměstě maj na zdi pověšený ty hlavy sumců a štik, co chytil majitel, by jsme my měli v nejmilejším podniku nad svým stolem každej pověšenou vycpanou velrybí hlavu, kontroval jsem a oba jsme při té představě nábožně ztichli.

Mám pocit, že léto 2005 bude stát za to!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Moje budoucnost dostává obrysy

  1. a do nejmilejšího podniku se už nikdo krom těch hlav nenacpe

  2. I Know What You Did Last Summer – bude to něco na ten způsob ?

  3. Přemejšlim o tom, že bych se přidal. Vezmete mě? S velrybama nemám slitování.

  4. vedlyby mi nic neříkaj, maj takový tuhý maso. ale kdybyste jeli na mrože, tak mi řekneš, viď?

  5. jamon: právě, už tam nikdo nebude otravovat:-)
    dalimil: přibližně:-)
    partiovka: dobře. ale budeš nám nosit harpuny a ty motoroý kosy!
    Mek Bílová: mrože? nevím…tak ještě ubíjet tuleně klackama…

  6. aspoň ty sporadický návštěvy by jsi mi snad povolit mohl, ne?

  7. partiovka: pokud zůstanu v pořadí před tebou, dobrá, můžeš být v první desítce:-)
    jamon: sporadicky tedy povoluji:-)

  8. mohu si objednat u Tebe opravdu velký rybářský hák ?

  9. mas moji plnou podporu! hlavne si tam ale vem tu peknou kosili!

  10. dalimil: dostaneš pěknou cenu!
    Darien: Jak jsem řezal velryby:-)
    Karl: kytovci budou z té košile perplex!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>