A zatracená ještěřice!

Úpadek turismu v Čechách

Lidé, kteří se dozvěděli o našem dovolenkovém plánu, se rozdělili v zásadě do dvou skupin. Ta menší si opatrně nebo i přiznaně klepala na čelo a vydávala nesouhlasná citoslovce, ba i jednočlenné věty. Ta větší tomu nemohla pár sekund uvěřit, několikrát se ujistila, že si z ní neděláme srandu, a pak se zakoktávala obdivem a nostalgicky vzpomínala, kdy naposledy zažila něco podobného. Popravdě – nečekali jsme to.

Lidé jsou už zvyklí trávit aspoň část léta přivoláváním rakoviny kůže u moře. Objevováním vesnic ve vietnamské džungli. Pokořováním absurdně strmých vrcholků jakýchkoliv Alp. Pokuřováním hašiše v Maroku. Párováním vín na francouzském venkově. Ale nikdo, slovy nikdo, se nedokáže jen tak smířit s myšlenkou, že manželský pár si po spoustě let společného života chce vyrazit na čundr. Jen tak. S batohy a stanem a bez kohokoliv jiného, na koho by bylo třeba brát ohledy.

My to udělali – a slovo čundr prosím chápejte v jeho mastňácké rovině, protože stan jsme rozbíjeli výhradně v kempech. Děti jsme nechali u prarodičů na Moravě, popojeli vlakem do Světlé nad Sázavou a odtamtud vyrazili zpátky do maloměsta. Jen my dva a čas. Mapa a stan. Pivo a gulášovka. Puchýře a pot. A dvojhlasné prozpěvování popěvku o zatracené ještěřici, když cesta stoupala příliš do kopce.

Dostat se domů nám trvalo krásných pět dní  s tím, že občas jsme se popovezli příhodným dopravním prostředkem a jindy jsme zase z cesty nesmyslně odbočili, protože vlastně ani jeden z nás ještě nikdy nebyl na Blaníku a když už jsme od něj takhle nedaleko, tak by byl hřích si tam nevylézt.

Vlastně ani nevím, co z těch pěti dnů bylo nejkrásnějším zážitkem. Možná skoronoční procházka zámeckým parkem u Konopiště. Možná ten moment, kdy při chůzi podél pole k nám vítr zavál nejsilnější vlnu vůně heřmánku, jakou jsem kdy zažil – a o chvíli později se z mraků vynořil obrovský Airbus A380, o jehož přistání na Ruzyni pak všude psali jako o největší události dne. Možná vesnická hospoda, která měla oproti vší logice otevřeno i v úplně divný čas a zachránila nám život dobře načepovaným Ferdinandem. A možná něco úplně jiného. Ale s F. jsme se shodli, že to byla naše zatím nejlepší společná dovolená.

Jen jedna věc mě zaskočila: Kam se všichni poděli? Kde jsou vodáci, kde cyklisti, kde odhodlaní pěší dálkoplázové? Začátek prázdnin, prodloužený víkend k tomu – a nikde ani noha. V prvním kempu jsme byli sami. Ve druhém stály kromě našeho už jen tři stany (za zmínku stojí fakt, že ten nejblíže k nám obývaly dvě komunikativní a lesbické dívky z Německa) a ve třetím stál náš stan, jeden další stan a jeden karavan.

Mně to v žádném případě nevadilo, naopak: samotu a klid vyhledávám. Ale stejně je to divné. Ovšem na druhou stranu potom asi chápu, proč se naše dovolená zdála všem být tak exotickou…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

19 thoughts on “A zatracená ještěřice!

  1. to jsem rád, že jste si mohli zazpívat a nebo taky zazpívat a nebo taky…. ! :-)

  2. Uf, žasnu nad vlnami romantiky:-))))
    My také jedem pod stan, na Moravu a na Slovensko. Nicméně klasickej čundr to není, nějak mi to chození na větší dálky nejde:-( A za c), pod stan je to nejlevnější, díky ušetřeným penězům za podivné hotely si neodepřeme návštěvy významných turistických atrakcí, třeba Caffé Fara v Kletnici atd.

  3. Tímhle tempem vám ovšem ty kempy za chvíli zavřou a romantika bude muset být natvrdo se vším všudy včetně nocování pod širákem!

  4. baryk: tý pí čo, tý pí čo… však víš!
    Sejra, Quanti: ovšem základním předpokladem romantiky jsou ty děti u prarodičů, pak už jde všechno samo!

  5. Taková dovolená je moje oblíbená (ale mimo kempy)
    a píseň o ještěřici je taky moje oblíbená!

    … a vesnice hladoví …

  6. Vodáci nezmizeli, jen se přesunuli do jiných lokalit. Cyklisté dtto. Bydlím ve čtvrti, kterou protínají hned tři cyklostezky a na těch je skoro pořád narváno jak na highwayi číslo jedna. Pěšoturisté opravdu vymizeli, neboť když jsem se naposledy vydal na pěší túru, byl jsem jediný hledač značek namalovaných doktorem Edou Wasserfallem.

  7. Nojo, v tom případě nám nastane romantika až tak za tři roky, pochybuji, že dřív zvládnou prarodiče obě naše hydřata…

  8. bože, to dežavý, jednou jsem absolvoval putování po malé a velké fatře s nezničitelným popěvkem „cink cink ratata, to je ta stará kára, ajrovka červená …“

  9. Potěšující je, že komunita turistů – pěvců stále existuje. Před několika lety jsem se svým synem přecházel některé beskydské kopce. S ohledem na jeho dětský věk jsem se omezil pouze na zpěv „Nahoru dolů, nahoru dolů, startuji automobil…“

  10. Vidím to podobně a praktikujeme velmi podobně a užíváme zhruba stejně.

  11. Ještě jsem se chtěla nesměle zeptat na to:
    “ tý pí čo, tý pí čo… však víš!“

    Protože tu sloku neznám! Jak to pokračuje? Znám sloku, co začíná podobně: „Píča je -, píča je -,“ ale to není ono. Díky! Každá nová sloka dobrá!

  12. Pod stan jedině s dětmi, svým nadšením překonají i vlhko, komáry a smrduté toalety. Za 14 dní jedu s nima do Třeboně, moc se těším…

  13. Liška: týpí čouhá do kraje! A „liž kou le/s je prolezlej“ znáš??!!

  14. F,
    díky, to je cenná informace, ty sloky neznám!
    Když se ru, tak seru-že červená znám. A Kubu u vlaku :)

  15. dovolil jsem si něco z naší zahrádky

    My jsme sbor, my jsme sbor, dobrovolných hasičů.
    Vimrdal, vimrdal, Vimr dal bezvadný gól.
    Ančo drž, Ančo drž, Ančo držko plechová.
    Tata jebe, tata jebe tata je bezvadný chlap.
    Koule liž, koule liž, koule lišku trefila.
    Liž kule, liž kule, lišku lesník zastřelil.
    Su piča, su piča, supi často létají.
    Na poštěvak, na poštěvak, na poště vaky čekají.
    Vyndej ho, vyndej ho, vyndej housku z trouby ven.
    Do piče, do piče, dopi černý čaj a hned.
    Našukat, našukat, našu Katku trefil vlak.
    Liž koule, liž koule, liškou lemovaný šál.
    Jak seru, tak seru, tak se růže červená.
    Když kurva, tak kurva, tak ku rvačce nedošlo.
    Čuráci, čuráci, čurá cigán na práci.
    Koule jí, koule jí, koulejí veliký strom.
    Mě nechce stát, mě nechce stát, mě nechce stát důchod přiznat.
    Mě stojí, město jí a vesnice hladoví.
    Já mám pij, já mám pij, já mám pionýrský kroj.
    Čuráku, čuráku, čurá kulak u vlaku.
    Souloži, souloži, jsou ložiska ve stroji.
    Vyjebu,vyjebu, vyje buldok na měsíc
    Mě stojí,mě stojí,město Jičín krásné je

    p.s. drobná zajímavost, ve Slezsku to známe pod „Jak nám dupou králíci“

  16. P~O: o snídaních třeba někdy jindy!
    Desperádo: ale tak zase to má tu výhodu, že zatímco si na cyklostezkách všichni porovnávají, kdo má upnutější elasťáky, lidé jako my mají les celý pro sebe!
    Quanti: i oddalovaná romantika má své kouzlo:-)
    extláča: a co na to říkali bratia Slováci?
    dalimil: v tom případě si dej několik regentů na moje zdraví!
    lucky: a jedna z mojí zahrádky – Zezadu, zezadu, ze zadupání jde strach!

  17. nič, tam boli iba bratia medvedě a jeleně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>