Bílý tesák

Nebo duch – lesák

Toho psa jsem si všiml okamžitě, neb jsem neustále v oranžovém módu: S F. jsme právě pěšmo opouštěli Bohutín a mířili směr les, když se po vedlejší silnici přiblížilo bílé zvíře, vzhledově něco mezi velkým polárním vlkem a malým polárním vlkem. Zpozorněl jsem, ale pes nejevil známky nepřátelství. Dal nám přednost, a když jsme ho minuli, váhavě se na rozdíl od nás vydal směrem k zástavbě. Na vteřinu.

„Ježiš, on jde s námi,“ vydechl jsem překvapeně o chviličku později. A vskutku: Šel. Nejprve na naší úrovni, a pak se dokonce situace vyhrotila natolik, že běžel pár metrů před námi a vždy jednou za čas se zastavil a tázavě se ohlédl, jako by nám chtěl vyčíst, že se loudáme.

„A co když se zaběhl a někoho hledá? A teď ještě přijde myslivec a dostaneme pokutu, že ho nemáme na vodítku,“ chmuří se F. a dokazuje, že i jasně bílého psa dokáže vidět v černočerných barvách.  Uklidňuji ji i sebe, že nic takového se nestane. Za chvíli sejdeme z cesty, pes určitě nebude čekat, než najdeme kešku, a někam zmizí. Toť má vize.

(Vidím, jak jste se zarazili, takže malé vysvětlení – ano, před dvěma lety jsem začal s geocachingem. Myslel jsem, že by to mohlo děti bavit. Časem se ukázalo, že tato hypotéza stojí na vratkých nohou (podobně, jako třeba kamarád-sklář), ale oč rezervovanější jsou potomci, o to nadšenější jsem já, a tak mnoho svých volných chvil trávím tím, že pokud možno co nejdál od civilizace lezu někam do kopce nebo do potoka. A F. mě občas, třeba dnes, doprovází. Konec vsuvky).

Jenže minuty ubíhají a pes ne a ne zmizet. A co hůř: Nemohu si nevšimnout, že F. se na něj dívá podobným způsobem, jakým se patrně kdysi dívala na mne. Všechno se ve mně sevře – a podobně, jako lidem umírajícím proběhne před očima vše, co prožili, proběhne mně před očima vše, co mě čeká.

Vidím, jak na konci výletu přicházíme k autu a pes jde pořád s námi. Jak se nakonec uvolíme, že ho odvezeme domů a dáme mu najíst. Jak v koutě zahrady stloukám boudu a nejde mi to. Jak pes stejně boudu odmítne a bude se cpát k nám do postele. Jak se stěhuju z postele na gauč, na náš tmavě šedý gauč, který je poset bílými chlupy. Jak v půl páté ráno nervózně čekám, až se pes vyprázdní uprostřed ulice, a pak musím uklízet jeho průjem, protože mu děti včera daly čokoládu.

Na chvilku se vynořím z chmurných myšlenek, abych se mohl zanořit do neprostupného houští. GPS signál tu není ideální, takže pátrání se protahuje, a i když mne začíná ovládat hledačská vášeň, nemohu si nevšimnout, že pes s námi pořád je. Pak se zadaří, sáhnu do díry v zemi a vím, že buď vytáhnu kešku nebo jezevce, chvilka napětí, je to keška, logujeme se – a když pak zvedneme hlavy, pes je pryč.

Musím připustit, že se mi ulevilo. A nemohu si nevšimnout, že F. vypadá sice krásně jako vždy, ale zároveň i trochu posmutněle.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Bílý tesák

  1. Čekal jsem cosi stomatologického, ale průjem po čokoládě mě upřímě pobavil…

  2. Ta úleva není vůbec na místě, právě naopak. Jiskra už je zažehnuta a měl bys začít rychle shánět boudu, nebo budou chlupy v posteli už na Štědrý den!

  3. Nejvyšší čas pořídit F. ňuňu štěňátko nebo další dítě na ukojení hormonu. ;)

  4. Dalimil: pobavil nebo pobarvil? člověk si dnes nemůže být jistý ničím!
    psice: takovou boudu by na mě F. nikdy neušila!
    Shanti: ne ne, budeme muset najít nějakou třetí cestu!

  5. Lovení kešek je jedna z věcí, kterým jsem nepodlehl, a to ani pod vlivem tehdejšího kolegy, v mém blogu označovaného jako „drzý předchůdce,“ který neváhal poté, co od jednoho z byznysových partnerů obdržel k zapůjčení tehdy ještě ne zcela okoukaný vůz Škoda Superb, jet tímto vozem až někam za Český Krumlov, tam najít tři – celé tři! – poklady a jet zpátky.

  6. Ještě jsi zapomněl (v těch barvitých představách) na zničené boty, žlutavou loužičku uprostřed kuchyně, překousnutý kabel od PC, ožužlaný mobil a sežrané řízky:-)

  7. AIF: blížím se 750!
    Desperádo: to mi přijde jako zcela legitimní důvod, ale možná nejsem v tomto ohledu úplně nestranný:-)
    Sejra: kdybych si představil i toto všechno, tak mě chytne psotník…

  8. Když ne pes, tak kočka. S tou se aspoň nemusí chodit ven.

  9. Milan: kočky mám naštěstí zakázané od lékaře – a Horst zjevně taky, soudě dle jeho hromokýchání, kdykoliv si nějakou pohladí.

  10. baryk: marně přemýšlím nad tím, co tě na stránku se sušenými penisy přivedlo… ale skoro si říkám, že na tu silvestrovskou oslavu k nám tedy asi raději nic nenos:-)

  11. No tak varan nebo želva. I když ty se netulí a ženy potřebují někoho, kdo se bude tulit, přičemž tak báječná tulící zvířátka jako krysy, potkani, pískomilové, myšky a pod. nesnášejí.
    Co takhle medvěd?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>