Bláznivá střela

Trocha stresu a duševní spoušť

„Podívejte, všichni jsme lidi. Já chápu, že jste nervózní, takže na vás nebudu dělat žádný podrazy,“ říká obrovitý zkušební komisař a osmnácti pobledlým tvářím ve vydýchané učebně začnou roztávat rysy. „Jak to zdání může klamat!“ říkáme si patrně všichni v duchu a sami sobě se smějeme. Příliš jsme se soustředili na to, že komisař je vysoký, mohutný, dohola vystříhaný, navlečený do vojenského, že má na opasku pouzdro s pistolí a sumky se zásobníky a že o úsměvu patrně jen četl v polní příručce. Nechali jsme se ošálit vlastními předsudky a uvěřili, že ten bodrý a sympatický muž před námi je nějaká guma, co si vytkla za osobní cíl polovinu z nás od zkoušky vyhodit. S novou porcí sebedůvěry si losujeme zkušební testy.

Jak asi správně tušíte, takhle začíná zkouška, která je prvním krokem na cestě za zbrojním průkazem.

Testů se příliš nebojím. Stejně jako kamarád-měřák, který sedí vedle mě. Těch 485 otázek se dá naučit relativně dobře a ráno jsme se v autě shodli, že pokud nás nepostihne náhlý duševní kolaps, teoretickou částí zkoušky bychom projít měli. Než začnu psát, ještě se jednou rozhlédnu kolem sebe. Naše osmnáctka adeptů je krásným průřezem společnosti. Nedávno dvacetiletí kluci s obrovskými svaly a ještě větší sebedůvěrou sedí po boku tiše šedivějících pětačtyřicátníků; mezi ženami najdete pýřící se nesmělou dívenku i dobře oblečenou dámu kategorie cougar.

Dvojice policistů a komisař nám to odstartují a jde do tuhého. Nebo ne? Naučené otázky proletím jako blesk, lehce se zaseknu jen u jedné. Silou vůle se donutím test neodevzdat hned a ještě jednou si ho pořádně projít a zkontrolovat. Přesto odevzdávám dlouho před limitem, stejně jako řada dalších. A tady se začíná lámat chleba: I letmá vizuální kontrola okolí odhalí, že mnozí z dosud píšících spolubojovníků mají náhle lehce popelavou barvu… Pak jsou body sečteny a naše řady prořídnou, jak nás opustí ti, kteří se zjevně učili jen málo.

My ostatní se úlevně usmíváme. Já i kamarád-měřák máme v souladu s vlastními očekáváními plný počet bodů a mísí se v nás pýcha na dobrý výkon a zármutek z toho, že nebudeme moci přednést některou z předem pečlivě připravených výmluv („Ty odpovědi jsem jen tak střílel naslepo“ / „Byla to ode mě taková rána do tmy“ / „Chtěl jsem si z vás jenom vystřelit“/ „Jestli chci náhradní termín? Nechám si to doma projít hlavou“ atd.).

Teď ale ta zatracená manipulace se zbraní! Ano, pistoli, malorážku i brokovnici jsem se naučil rozložit na prvočinitele a pak zase poskládat zpět způsobem, který by mi záviděl i Forrest Gump. Ano, už jsme se všichni ujistili, že komisař není žádný nelida. Ale stejně, jak se tak tísníme v malé chodbičce před zkušební místností, vyplouvají nám z paměti hrůzostrašné příběhy o papírových ubrouscích nacpaných v šachtě zásobníku a podobných komisařských zvěrstvech.

Aby toho nebylo málo, záhy po zahájení praktické části zkoušky zjišťujeme, že komisařova slova o nulových podrazech byla dobře míněnou nadsázkou. Dát nám falešný pocit jistoty a pak zaútočit ze zálohy, takový byl patrně jeho plán – a ten plán vyšel, soudě podle protažených obličejů těch, kteří ze dveří vycházejí předčasně a ovívají se papírem, na němž svítí razítko „Neprospěl.“

Nebudu vám lhát, když je řada na mně, jsem nesvůj jak notorik v moštárně. Na komisařovy záludné dotazy odpovídám pomalu a vážím každé slovo; když manipuluji se zbraní, tak si připadám jak retardovaný lenochod, protože všechno předvádím pečlivě, zpomaleně a ještě to doplňuji bosákovským komentářem „Teď beru zbraň, mířím do bezpečného prostoru, držím prst mimo spoušť, vypouštím zásobník“ – ale zdá se, že přesně tohle chce komisař slyšet, takže k závěrečným střelbám mě pouští. O pár minut nebo desítek minut později se totéž děje i kamarádu-měřákovi, a můžeme si vydechnout.

Samotné střelby jsou procházka rozkvetlou zahradou, plnou nahých čerstvě plnoletých zahradnic. Někdo by mohl tvrdit, že se chovám rasisticky, ale nastřílet všechno do černého je zkrátka správné. Za chvíli už si s kamarádem-měřákem vzájemně gratulujeme.

Bylo nás osmnáct, zkoušku nás udělalo deset. Takže logicky jdeme na jednu zaslouženou dvanáctku a přemítáme, jakou si koupíme devítku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Bláznivá střela

  1. tak gratuluji a znovu si říkám, jaká je to výhoda tě tady pošťuchovat a přitom mít skoro jistotu, že se nikdy nemůžeme potkat (a přidávám poučku z naší technické přípravy: vojáci, samopal má čtyři hlavní části, jsou to tyto tři, hlaveň a pažba !“

  2. Zbývá už jen jediná otázka: kam teď s tím kvérem? Základka? Restaurace? Nebo do sídla nějaké zlolajné redakce?

  3. psice: podobnou otázku si kladl už Neruda, a dnes se o něm děti učí ve školách!

  4. Kde se to odehravalo? Mne to ceka za par tydnu…

  5. Předpokládám, že jasná volba je nyní Sig Sauer ! :)

  6. Ninja21: jasná volba vůbec není tak jasná, jak by to mohlo vypadat:-) jsem ve stadiu zvažování!

  7. Pokud sbiras tipy na nakup, mrkni na Glock 43 (na noseni). M.

  8. lobo: Nebyl jsem rasista, ale 79/79 a 5/5 to dalo…

  9. Milan: spíš budu věřit české tradici:-)
    Milanek: blahopřeju, prý byla i ve vaší skupině hodně slušná úmrtnost!

  10. Bohuzel nevim konecna cisla, ale kdyz jsem to mel za sebou, tak uspesnost praktickych byla 50:50.

  11. Milanek: to přibližně odpovídá tomu, co jsem slyšel:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>