Chytráci u výčepu

Tajemství proutěného košíku

„Když víte, kde rostou, tak nemusíte chodit v šest ráno,“ tvrdíme já a kamarád-sklář zvědavé hostinské v podniku na okraji maloměsta, kam jsme si okolo sobotního poledne skočili na jedno rychlé. Po dlouhých letech rozepří o tom, kdo z nás je nejlepším houbařem široko daleko, jsme se usnesli, že nejlepší jsme oba, a naše sebevědomí nezná hranic.

Paní hostinská vydává nějaká pochybná citoslovce, ale kdo ví, možná tak činí jen proto, aby nebylo ticho – jak už to tak ženy dělávají. Každopádně dopíjíme a vyrážíme směr les. V dobré náladě (meteomodel ukazuje, že celý den bude krásně) se přeme, zda je naše spojení sil vůbec vůči houbám fér. Bylo by fér, kdyby spolu letěli Erich Hartmann a Gerhard Barkhorn proti skupině neozbrojených průzkumníků?

Jsme na okraji lesa, když se ukáže, že meteomodel vyráběl někdo, kdo měl o zákonitostech vývoje počasí jen velmi mlhavou představu. A jen chvíli poté se ukáže, že momentálně probíhající déšť je prvním zavlažením, které do lesa za dlouhou dobu proniklo. Půda kolem nás je sušší než humor Luďka Nekudy, proschlé větve praskají i při intenzivnějším pohledu a srnky nás sledují žíznivými zraky.

Je jasné, že za těchto podmínek houbové žně nebudou. Přesto se vybičováváme k neuvěřitelným výkonům a časem naplníme společný koš asi ze třetiny. Ano, na každou z nalezených hub nachodíme kilometry, ale aspoň už nepůjdeme domů s prázdnou… Pak souhlasíme, že na to už kašlem, stočíme se k domovu a zkusíme jít tak, abychom potkali co nejméně svědků, když tu náhle: Hřib. Dva. Tři. Osm. Třináct.

A je po problému! Koš je plný a my můžeme zpět do města kráčet s hlavami hrdě vztyčenými. Což taky děláme. A ještě než vlezeme zpátky do hospody na okraji maloměsta na jedno za odměnu, kujeme pikle: „Je jasný, že se všichni budou ptát, kde jsme byli. Přeci jim to neprozradíme… Budeme říkat, že jsme byli nahoře na Hradci.“

„Nahoře na Hradci,“ kýve hlavou kamarád-sklář. „To zní důvěryhodně. A ještě jim to trochu upřesníme. Třeba…“ „Třeba že jsme byli tam vlevo, jak jsou ty buky,“ říkám, ačkoliv na Hradci podle mne žádné buky nejsou a dost možná tam není ani žádné vlevo.

Do hospody vcházíme se skromnými, leč vědoucími úsměvy. Štamgasté u výčepu zkoumají náš košík.

„Kde jste byli, kluci? Vždyť ještě moc nerostou, ne?“

„No nerostou, v lese je strašný sucho. Ale tak když člověk ví, kam jít…“

„A kde jste tedy byli?“

„Nahoře na Hradci.“

„Na Hradci? Tam že by teď něco rostlo?“

„Jasně, tam jako vlevo, jak jsou ty velký buky.“

„Jó, tak to jó! Tam se dá něco najít vždycky!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 thoughts on “Chytráci u výčepu

  1. takhle se dělá dobrá žurnalistika… Všechno je to pravda! Jen si dovolil jednu opravu – půda kolem nás byla sušší než tělo Luďka Nekudy !

  2. Sejra: houby jsem přenechal kamarádu-sklářovi, prý z nich žije dodnes!

  3. Jestli považuješ babku za hříbek, tak u nás jsou jich mraky – vpravo, jak jsou ty nízký smrky.

  4. PavelB – tak tam vždycky rostly! jinak můj atlas hub z roku 1942 sice říká „Hřib žlutomasý čili babka“, ale babku za hřib nepovažuju:-)

  5. Tak hlášku s půdou sušší než humor Luďka Nekudy jsem propásl, taky jsem si ji chystal, budu si muset pro svůj další kultovní článek připravit jinou, ta je už tedy připravená, ale jen ji vhodně zakomponovat do příběhu. Jinak proražení dogmatu o nutnosti brzkého vstávání za účelem sběru hub je vždy potěšující.

  6. Jinak se chci zastat humoru Luďka Nekudy, to vůbec není suchý humor.
    Mnohem sušší humor mají třeba politici, když nám plánují zvyšování daní, snižování důchodů apod. To mám vždycky v ústech tak sucho, jak nadávám, že ani nemůžu polknout svůj oblíbený nápoj:-(

  7. zvláštní, já měl za to, že Luďka tady nikdo znát nebude:-)

  8. My starší ročníky ho známe velmi dobře. Ze socialistických bavičů vyčníval vemi výrazně:-)

  9. Po sériích bolestných momentek, kdy se kolem mě poslední dobou nacházeli ve vysokých koncentracích mladí a perspektivní singles bez závazku a ještě se vůbec neostýchali dát mi to najevo, se nemůžu ubránit prchavému nadšení, že neznám Luďka Nekudu! Yeah!

  10. Sejra: já bych s tou adorací byl opatrnější – v tomto videu sice Nekuda jen přicmrndává, ale i tak to není nic k chlubení:-) http://www.youtube.com/watch?v=SA4UjaQSsxQ
    Psice: pak musím říci slavné „jestli neznáš Nekudu, nikam s tebou nepudu!“

  11. Vyšší bere, já pamatuju, když Nekuda s Nárožným byli baviči u Plavců (Rangers po zákazu) a společně si notovali: Nekudu domů, Nekudu domů, byl bych doma bit. Ale přiznávám, aby to nebylo matoucí, že to je velmi matná vzpomínka ranného mládí na kazetový pásek mého otce. Naše kazetové Hitachi umělo totiž nahrávat z rádia, to je co ? (Nedávno jsem ho u svého otce zahlédl, Hitachi, ne Nekudu).

  12. extláča: podobně matnou vzpomínku mám na nějakou kazetu se scénkami a písněmi (!) Luďka Soboty, když už jsme u těch matných Luďků…

  13. tenhla Luděk nehrál s Plavci, tedy se vyhnul pozornosti mého otce a jeho Hitachi a tím i mojí … sorry, ani matná vzpomínka

  14. Luděk Nekuda, no jistě… což o to, humor měl dobrý, ale vždycky mě iritovaly ty jeho zuby :)

  15. Quanti: vydržel jsem do 2:33. pak se ve mně něco přetrhlo… ovšem nebylo to nadměrným smíchem:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>