Dalskabáty versus partyzáni

Hospodská haka

Dlouhý stůl, který se U Blva nachází pod věčně němě běžící televizí, patří neoficiálně štamgastům. Logicky jsme se tedy usadili právě u něj; já si objednal pivo, Horst limonádu, v televizi propuklo rugby a nejzábavnější číšník v zemích Višegrádské čtyřky Pavel mimoděk utrousil nějakou otřesnou anekdotu o chlupaté kundě (omlouvám se, ale je mým zvykem citovat přesně). Zkrátka standard.

Tedy až na jednu věc, to jsem vám zapomněl říct. Byly zrovna Dušičky, takže v kapse mě tlačily tři svíčky a zapalovač. A bylo už relativně pozdě, protože cestou na hřbitov jsme s Horstem do Blva zašli schválně, abychom kromě žízně zabili i čas a mezi hroby dorazili až v době, kdy tma i dušičková atmosféra jsou nejhutnější.

Dlouhý stůl, který se U Blva nachází pod věčně němě běžící televizí, patří neoficiálně štamgastům. I další příchozí se tedy logicky usadil právě u něj, poté, co se kývnutím hlavy dotázal, zda máme volno, a já mu kývnutím odpověděl, že ano.

Znám ho jen od vidění. Starší pán. Chvíli jsme tedy vedli odtažitě neutrální rugbyový smalltalk, a pak se mezi řečí zmínil, že před odchodem do důchodu pracoval u Státních lesů. A já víceméně bez rozmyslu kontroval, že v tom případě možná znal mého dědu.

Po vysloveni dědova jména spolustolovník překvapeně zamrkal, ostře se nadýchl a chvíli mlčel. Pak dramatickou pauzu utnul, napřáhl ke mně pravici a zvolal: „Tak to si musíme tykat! Láďa byl můj výbornej kamarád!“

Smalltalk byl tedy nahrazen vyprávěním o dědově skvělosti (musel jsem souhlasit) i několika opatrnými povzdechy, že jen s tou životosprávou měl Láďa holt trochu problém, protože zatímco ostatní chlapi si dávali v polední pauze oběd, on do sebe nalomil šest piv (musel jsem souhlasit).

Pak se můj nový přítel odmlčel a na brýlích jsem mu viděl, jak si dává věci dohromady. Můj děda hodně pil. Já, místo abych byl spořádaně doma, sedím s nudícím se dítětem večer v hospodě. Jeho hlas získal takovou tu kondolenční tóninu, když se mě opatrně dotázal:

A kluka máš asi nějak ve střídavý péči nebo na opatrování, viď?

Poučení? Člověk může stokrát být adeptem na Otce roku, a někteří lidé ho přesto budou považovat za rozvedeného ztroskotance.

P.S. Svíčkami ozářený hřbitov se povedl, Horst byl nadšen. A protože máme dva hroby a jedna svíčka nám přebývala, dal jsem mu na výběr: Zapálíme ji na hrobě slavného spisovatele, který psal hezké pohádky, nebo na společném hrobě padlých rudoarmějců, partyzánů a maloměstských odbojářů? Je to můj kluk, takže jeho volba vás nepřekvapí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Dalskabáty versus partyzáni

  1. já bych jí zapálil na hrobě spisovatele, který psal pěkné pohádky o odbojářích…

  2. Dalimil: z hlediska vyššího principu mravního je takové rozhodnutí sporné!

  3. inu, hříšná ves, co k tomu jiného říct…

  4. Dalimil: ale tak zas je třeba říci, že si tady žijeme jak Honza v Lenoráji…

  5. Nostalgicky vzpomínám, jak mě můj děda brával do hospody, abych se mohla divat na pohádky na barevné televizi (zatímco děda lámal šesté pivo). Přebytečnou svíčku partyzánům, to je jasný, když to takhle uvedeš! Kdyby to bylo aspoň spisovateli, který měl nadpřirozené schopnosti, dobře střílel a nikdy neminul…a kromě toho všeho psal hezké pohádky, tak prosím.

  6. mezi partyzánama byli i snajpři, ale snajpra spisovatele neznám, takže asi bylo volba jasná

  7. Pokud jde o spisovatele, v jehož jméně kombinace posledního písmene křestního jména a prvních dvou písmen příjmení vytvořila zkratku pro východní Německo, tak ten si svíci snad ani nezaslouží. Od té doby, co jsem přečetl jeho drsnou sci-fi Městečko na dlani, mu nemůžu přijít na jméno.

  8. Desperádo: a je to on:-) až tedy někdy pojedeš k nám na maloměsto, můžeš jeho hrob nějak znesvětit:-)

  9. Lobo: Pokud maloměsto navštívím, budu se primárně pídit po kultovní restauraci u Blva, v níž plánuji nasávat místního genia loci (nebráním se ovšem žádné jiné formě nasávání čehokoli), exkurzi na hřbitov si rád užiju. :) )

  10. Desperádo: Po výstupu z autobusu udělat cca osm až deset kroků vpřed a odbočit doprava přímo do dveří restaurace. Žádného dlouhého pídění netřeba.

  11. Desperádo: hlavně, pokud sem někdy pojedeš, tak dej s předstihem vědět, rád ti U Blva jedno pivo koupím:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>