Devadesát

Stejně to člověka zaskočí

„Vče-ra mi k o-bě-du do-nes-li ta-líř zmrz-li-ny,“ odsekává děda chrčivě a namáhavě jednotlivá slova. Je bílý, v nemocniční posteli jakoby propadlý do sebe, ale při té vzpomínce se usmívá. „A když jsem to sně-dl, při-nes-li mi ješ-tě je-den,“.

Usmíváme se taky, já, Jenda, i máma s tátou a říkáme, jak je to dobře a že příště budou určitě i další pochoutky. I když dobře víme, že v posledních pár dnech dědu živí jen průzračná tekutina, která mu z plastové lahve, zavěšené nad postelí, odkapává do žíly.

Bylo to nedobré už delší dobu, ale na to, že děda nedávno oslavil devadesátku, se ještě držel moc dobře, řekl bych. Někdy v minulém týdnu přišla mrtvice či co. Převoz z domova do nemocnice ale už v podstatě nic moc vyřešit nemohl – děda přestal polykat, zhoršila se mu řeč a naděje na zlepšení asi nebyla.

Na konci nedělní návštěvy mu podávám ruku, stiskne ji vděčně a usměje se, byť si nejsem zcela jistý, že v daný moment věděl, kdo u jeho postele stojí. A asi chápete, že tenhle příspěvek píšu proto, že dnes dopoledne děda, táta mého táty, umřel.

Když coby dvacetiletý kluk procházel peklem východní fronty, určitě byly okamžiky, kdy nevěřil, že přežije další hodinu, natožpak dalších sedmdesát roků. Nedokážu si představit, co všechno tehdy zažil a viděl a ani si to představovat nechci. Znám jen útržky informací o tom, jak se z války vrátil zmrzačený (ale aspoň se vrátil, na rozdíl od jeho bratra). A taky vím, že se navzdory tomu všemu dokázal dostat zpátky do života a ještě dlouho po odchodu do důchodu byl v kondici natolik, že mohl pravidelně jezdit na kole či plavat.

Myslím, že devadesát let je dobrý věk. Jen škoda, že těch posledních pár dnů nemohlo být trochu milosrdnějších.

Každopádně musím říci, že i když jsem tuto zprávu čekal, nenesu to úplně lehce. Večerní přípitek bude na tebe, dědo!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Devadesát

  1. tak jedno na dědu kámo ! zvu tě až budeš mít chuť !

  2. Borec, takových není a asi ani nebude většina. Posedět a popít na jeho památku je správná volba. A prý se naši bližní do či za 3 měsíce přijdou s námi rozloučit. Zjevně či jen krátkým náznakem své přítomnosti. Nejsem duchař, ale pár lidí mi to potvrdilo.

  3. přiťukávám na pana Dědu točenou vanilkovou, ať je mu na druhém břehu hej

  4. Tento příběh je opravdu smutný. Je vidět, že jste pana dědu měl opravdu rád. Můj děda to „zalomil“ v 87 letech a jeho život by rovněž vydal minimálně na jeden celovečerní film. Vyjadřuji tímto respekt Vašemu dědovi a virtuálně přiťukávám sklenkou kvalitní irské whisky na jeho památku.

  5. Taky jsem měla dědu – borce, bohužel nás opustil už v mých čtrnácti letech a ten konec byl ještě smutnější, přes půl roku na přístrojích… ale jsem vděčná za každý den, který jsem s ním strávila. Na dědy!

  6. Na vsechny devadesatilety hrdiny! Tak at ma deda z nebe dobrej obraz!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>