Dva nosáči tankují cukr

Příběh obsahuje babičku, strýčka a močení do prádla

Abyste věděli, dokážu se bavit i slušně a bez alkoholu. Třeba s kamarádem-grafikem, o němž jsem vám tu asi ještě nepsal. Chodíváme spolu docela často pojídat velké kusy masa jako předkrm, gargantuovské kusy masa jako hlavní chod a pak něco čokoládového a olbřímího jako dezert. A protože kamarád-grafik je jako jeden z mála mužů v tomto oboru abstinentem, i já se v jeho přítomnosti držím pozadu a málokdy vypiji více než pár piv či lahvinku červeného.

Před pár týdny jsme společně vytvořili několikero publikací nevalné hodnoty, od klienta jsme obdrželi milý obolus a rozhodli se, že zase jednou nastal čas na synchronizovanou steakovou krasojízdu. Našli jsme mimořádný nový podnik, ponořili se do hlubin argentinského hovězího, a když jsme se vynořili, seznali jsme, že nový podnik je mimořádný i svou absencí dezertů.

Nevadí; jsme světáci a máme řešení. Navrhuji dvě blízké kavárny, tam přeci něco prudce čokoládového musejí mít, ne? V první z nich narážíme na skleněný poklop, ukrývající pár kousků oschlého štrůdlu. Ne. Ve druhé z nich je nabídka podobně mizerná a navíc si už není kam sednout, takže jsme zase na večerním vzduchu.

Chvilku to dokonce vypadá, že skončíme v Mc Café, ale pak kamarád-grafik přijde s nápadem, jehož dosah ještě v té chvíli nedokážeme docenit. „Támhle za rohem je taková stará cukrárna,“ povídá. „Bereme odtamtud dorty pro návštěvy. Teda pro ty návštěvy, co máme ještě docela rádi,“ dodává. Před mým vnitřním zrakem proběhnou vizualizace všech možných cukráren, které jsem dosud navštívil a v nichž se čas zastavil kolem roku 1982. Chvilku ve mně bojují obavy se zvědavostí, ale boj je to předem prohraný. Kývu a vcházíme do podniku…

…ne, blbost. Kývu a vcházíme do roku 1982. Interiér s kulatými stolky. Několika decentně šeptajícími hosty. Žlutými zdmi. Ostře řezanými zrcadly. Příliš malými židlemi. Stolkem na odkládání špinavého nádobí. Ručně psanou cedulí, která na existenci a účel tohoto stolku upozorňuje.  Dvěma pulty se zákusky na pomezí oldschool a wannabe. A žádnou obsluhou.

Podobně jako to dělají profesionální snipeři, i my zaujímáme pozice a vyčkáváme. A na rozdíl od profesionálních sniperů si ani nemusíme močit do prádla; obsluha se odkudsi ze zákulisí zjeví už za pět minut. Paní, taková neurčitá. Postaví se za své dva pulty a vyzývavě si nás měří. Svou denní zásobu pozdravů již vyčerpala, a na naše v němém otazníku povytažená obočí odpovídá: „U mě. Objednává se tady u mě.“

Inu, v roce 1982 si člověk nevybírá. Chceme dvě kávy a přes sklo pultu ukazujeme na něco, u čeho je sice cedulka „brownies“, ale ve skutečnosti je to perník politý nahnědo obarveným rostlinným tukem. Paní s naším výběrem není spokojena. „Víte,“ a do ofiny si nefoukne jenom proto, že žádnou nemá, „ono už bude půl sedmý a já v půl sedmý zavírám. Ste si jistý, že to stihnete?“

S kamarádem-grafikem si vyměníme tázavé pohledy. Kdykoliv jindy by hranice naší tolerance již dávno padly, ale touha po cukru a kávě je zkrátka silnější než racionální uvažování. Slavnostně slibujeme, že za těch zbývajících osm minut stihneme zkonzumovat cokoliv. Paní se nechá obměkčit, jak kdyby jí právě k narozeninám zahráli z ampliónu úvodní song z Chalupářů, a podělí nás svými dobrotami.

Jestli vám v roce 1982 třeba babička udělala perník, na který neměla moc času, a přitom se jí do vroucí vody zvrhla plechovka se zbytkem melty, který si pro strýčka příhodu schovávala od konce války, tak už víte všechno.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Dva nosáči tankují cukr

  1. Quanti: pomsta bude sladká!
    Sejra: navíc tohle retro ani nemělo záchody, takže pak přišlo vhod metro…

  2. milý Lobo, vesmír ti naznačuje, žebys tu svoji cukrovku měl léčit ;)

  3. Hehé, melta! Určitě! Nedávno jsem shlédla film, ve kterém byla klíčová zápletka postavená na hovně zapečeném do čokoládového dortu, takže už se po každém čokokousku nevrhám jako bezelstné štěně bernardýna a pojem brownies se stal mnohem košatějším, než kdy dřív. (Takže novým pohledem: Čí to mohla být hnědka? Jejího dědka?)

  4. psice: jak dlouho že už trvá vaše manželství, že si ho zpestřujete takovýmhle způsobem?

  5. lobo: My ještě nejsme svoji. Milý se bojí obřadu, protože by musel zakrojit ten velký svatební dort…

  6. já ti nabízím služby svého glukometru ! je nejvyšší čas ! :-) od roku 82 už uteklo hodně času ! :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>