Já nic, já muzikant

Dotek lobúzy

„Hmm,“ říkám si v duchu a chmuřím se u toho (asi jako Jestřáb, když mu Alžbětina Prknářová chtěla ukázat svou Haha Bimbi), „tak tohle tedy ne, takhle by to nešlo.“ Příčinou mého neveselí jsou, jak už to tak bývá, kytaristé.

Věc se má takto: Do jednoho žertovného dílka potřebuji umístit postavu skutečného slavného kytaristy. Je celkem jedno, kdo to bude, ale musí být tak slavný, aby ho znaly nejširší masy a aby si každý uvědomil, že jde o kytaristu. Jimi Hendrix by byl ideálním příkladem, ale není, protože – a to jsem vám zapomněl říct – musí jít o kytaristu žijícího. A pozor, žít musí i za půl roku, až bude žertovné dílko zveřejněno.

Těžké že? Chmuřím se proto, že jsem si letmo vygoogloval několik adeptů. A zjistil jsem, že všichni ti, co mě napadli na první dobrou, se nacházejí v osmé dekádě svého života. Někdo by z toho mohl dedukovat, indukovat či jinak dovozovat, že jsem starý; pravda je ale taková, že mladí fenomenální kytaristé s celosvětovým dosahem se dnes už prostě nevyrábějí.

Kdokoliv jiný by v této situaci úkol vzdal a přiznal neúspěch. V téhle dovednosti jsem ale nikdy nevynikal, a tak jsem udělal přesně to, co by na mém místě udělal Alexandr Veliký nebo jiný brilantní stratég: snížil jsem své nároky. Hledaný strunatec nemusí být proslulý celosvětově. Stačí, když bude dobře známý aspoň v Česku. Ale musí být skutečně výborný.

Znělo to dobře, ale stejně jsem za pár minut se zoufalým výrazem v tváři projížděl obskurní žebříčky typu „100 kytaristů, kteří změnili svět“ a nespokojeně u toho mlaskal, a protože jsem měl otevřené okno, náhodní kolemjdoucí se mohli mylně domnívat, že se u nás odehrává nějaká necudnost.

Nic. Samí staří známí staří v Česku neznámí. Metodou snižování nároků níže a níže jsem postupně dospěl do fáze, kdy už jsem byl ochoten uvažovat v podstatě o komkoliv, kdo dokáže aspoň rámcově držet kytaru a moč a jehož album se někdy v Česku prodalo nebo aspoň v prodeji bylo. A tu můj doposud spíše na volnoběh jedoucí mozek konečně zabral a před mým vnitřním zrakem se ohnivým písmem zjevilo to jméno…

Alexi Laiho!

No jistě! „Fanoušků metalu je u nás dost,“ přesvědčoval jsem se. „A je mu, momentík, jednačtyřicet! Paráda! Ten mi do půl roku jistě neumře! Cha!“ Potěšen kvalitně vykonaným úkolem, vydal jsem několik hrdelních výkřiků radosti, čímž jsem náhodné kolemjdoucí utvrdil v dojmu, že se nemýlili.

Já vím, vy si teď asi myslíte, že jsem se zbláznil. A já jsem si to po pár dalších hrdelních výkřicích uvědomil taky. Přiznejme si to: Alexi Laiho jistě je kvalitní, je i mladý, ale do žertovného dílka pro nejširší masy se prostě nehodí. A tak jsem nakonec potřebnou scénu vymyslel a napsal úplně jinak, kytarista v ní teď není ani jeden a přesto funguje výtečně.

To, co je na tomto příběhu opravdu zajímavé, je fakt, že se odehrál 3. ledna večer. A 4. ledna média přinesla zprávu, že Alexi Laiho zemřel.

Čímž chci říct, že kdybyste se potřebovali někoho zbavit, na honoráři se jistě domluvíme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Já nic, já muzikant

  1. Postačí, když bude světově známý hlavně na Litoměřicku…

  2. a mimochodem, Olda Říha by byl pro mě kandidát č. 1

  3. Mne to neda, co treba Plihal? Troufam si rict, ze neni amater a stale (doufam) zije, i kdyz nehraje. A toho snad zna kazdy.

  4. Ulevilo se mi, že nejsem nikde a v ničem známá, tak budu doufat, že mě lobo nepohřbí… :D

  5. Kytaristů, známých po Česku, by se našlo. Kromě už zmíněného Oldy Říhy třeba Vojta Kiďák Tomáško (pokud je to skutečné jméno, neměl jsem odvahu hledat), popř. Robert Kodym.

    Zároveň, aniž bych chtěl zpochybňovat slova významného a předního foglarologa, mám takový dojem, že ukazování Haha Bimbi bylo již v minulosti v některém z přelomových Smutných příběhů minimálně jednou zmíněno.

  6. all: děkuji za návrhy, ale trvám na tom, že problém je již vyřešen a netřeba se k němu vracet!
    nominek: jen se nepodceňuj… a mě taky ne :-)
    Desperádo: pane kolego!!! klobouk dolů!!! anály potvrzují, že máte pravdu, léta páně 2013 a v jiné souvislosti i 2010! to prokazuje, že jste člověkem po všech stránkách mimořádným (a taky to jistě vypovídá něco o mně, ale nevím co).

  7. V průběhu článku jsem si tipovala, jak dlouho ten vybraný adept v reálu dožije – dávala jsem mu měsíc až dva, ale Ty to bereš opravdu švunkem :)

    Nedovolila bych si určitě nikoho podceňovat – a jako Quanti taky doufám, že zde pohřbena nebudu – byť odpověď ještě před odesláním komentáře mě docela vylekala :D

  8. Přišel jsem jenom říct, že umřel Hilton Valentine.

  9. Kytaristi jsou obecně takový křehký druh ohrožený cirhózou a závislostí na opiátech už v raném věku. Nechápu, proč nemůžeš obsadit spíš politika, který má trvanlivost hned pro několik generací budoucích čtenářů/ diváků…

  10. Btw. Dalibora Jandu jsi tam měl chvilku taky, žejo? A škrtnul ho málem pozdě.

  11. nominek, Quanti: to máte za to, že jste mistryně záměn! a ani o tom nevíte! :-)
    P~O: což je zajímavé, protože na mém seznamu nebyl!
    partiovka: s Lenkou Filipovou bych tak maximálně šel na plovárnu Džbán!
    psice: protože politiky nemá nikdo rád! a Dáda Pytel je zkrátka neporazitelný hurikán…

  12. Měl bych takový stručný seznam… Na množstevní slevě se, předpokládám, taky nějak dohodneme, že…?

  13. galahad: od tebe si klidně vyberu odměnu i v plastu :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>