Jatka, nic než jatka

Ptačí herci

Nikdy bych si nepomyslel, že se mi něco takového stane, ale stalo se a nemá cenu zavírat před tím oči: O víkendu jsem na naši zahradu odborně instaloval krmítko pro ptáky. Porozumím tomu, když většina z vás teď znechuceně přestane číst, vypne počítač a nechá si z mozku operativně odstranit vzpomínku na adresu tohoto blogu – ale pochopte, byl to dárek, navíc věnovaný s dobrým úmyslem, a to já nerad odmítám.

Ostatně, když jsem vše upevnil, přitloukl a natřel, ani mě to moc esteticky neuráželo. A kdo ví, třeba se děti budou dívat na sýkorky v krmítku a ne na youtube a k něčemu jim to bude, říkal jsem si. Naivně.

To, co se v krmítku a jeho přilehlém okolí začalo zanedlouho po nasypání první dávky slunečnicových semínek odehrávat, totiž předčilo i moje nejdivočejší představy. Nejprve přiletěla osamocená průzkumná sýkorka. Poletovala kolem, pak si přisedla, ochutnala, pokývala hlavou, odletěla, za chvíli se vrátila v doprovodu svého wingmana a začali společně hodovat. I já jsem spokojeně pokýval hlavou, že vše funguje, a zanořil jsem se do práce.

Po nějaké době, snad veden instinktem, jsem hlavu zvedl a zadíval se z okna. U krmítka právě probíhala scéna jak z některého novějšího dílu Call of Duty. Uvnitř byl nakvartýrovaný osamocený pták neznámého druhu a na něj střídavě doráželo až pět sýkorek.

Sakra, nedá mi to, takže jsem právě strávil půl hodiny na netu hledáním ptáků (což vám nedoporučuji, protože klíčová slova „český“ a „pták“ vyhazují v zemi Roberta Rosenberga z vyhledávačů velmi různorodé výsledky). A buď to tedy byl zvonek zelený nebo čížek lesní, což mi obojí přijde jako velmi obskurní.

Nicméně osamocený zvonek (či čížek) bránil své teritorium odvážně, a i když se nějaké sýkorce občas provedlo proniknout dovnitř a něčeho si zobnout, záhy ji násilně vyprovodil. Pak přiletěli další tři nebo čtyři zvonci (či čížci), síly se vyrovnaly, hromadná bitka se rozmělnila do několika individuálních soubojů a za pár minut bylo po všem – obě znesvářené strany se zřejmě rozhodly pokračovat v boji jinde.

Byl jsem nadšen. Tolik akce za hrst semínek, jež stála pár korun? Co bude dál, jak by se děj mohl ještě vyvinout? Dozvědět jsem se to měl již při odpolední kávě…

S plným hrnkem kofeinového extraktu jsem postával u dveří na terasu, upíjel a slepě upíral pohled do zahrady. Ta velká skvrna pod krmítkem, co to je? Kočka? Zaostřil jsem a zjistil jsem, že na zemi pod krmítkem sedí středně velký dravec a dívá se mým směrem – jako bych ho od něčeho vyrušil. Ani o jeho identitě nemám ponětí, ale trochu se podobal té bestii, co je na salámech značky Krahulík – takže jej budu dále nazývat krahujcem, i když je to možná blbost.

Dívali jsme se na sebe, já a krahujec, a oba jsme patrně byli trochu nervózní. Nakonec krahujec pokrčil křídly, do pařátů popadl cosi bílého s rudými fleky a odletěl. Co to nesl? Holuba? Hrdličku? Pěnkavu? Nemám ponětí, ale pod krmítkem leží podestýlka z oškubaných bílých peříček jako důkaz.

Je to už druhé ptačí úmrtí na naší zahradě během krátké doby a začínám si říkat, jestli to vůbec někdy skončí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Jatka, nic než jatka

  1. Tady na tom příkladu krásně vidíš, že nazrál čas posunout se do vyšších pater potravní pyramidy a nainstalovat krmelec pro POŘÁDNÁ zvířata. Myslím tím třeba poházet po zahradě rozpárané králíky s vyhřezlými vnitřnostmi!

  2. psice: tím by ovšem atraktivita zahrady poněkud utrpěla:-)

  3. ty jsi ale estét! tak je tam nech pobíhat navolno, při vaší promořenosti predátory to vyjde nastejno, ale začnou smrdět až později (stávající záhon mrtvých sýkorek taky není bůhvíjaká zenová zahrádka…)

  4. ano ano, zrovna tak není záhodno googlit před dítkem, které projevilo zájem o hudební nástroje, výraz „dudy“. onehdá jsem zas z důvodu vizuální deprivace googlila heslo „krásný muž“ a také jsem si příliš nepomohla!

  5. Mek Bílová: úroveň tvé vizuální deprivace mě děsí! a to její řešení taky:-)

  6. Laf byl zrovna na sluzebce-samozrejme;-) jinak by zadna forma smyslove deprivace nesmela hrozit!

  7. co se divíš ? … špačky jsi vytloukl, lelky pochytal … tak prostě začala katastrofa a po okolních stromech začínají posedávat krahulíci … a je jich víc a víc ….

  8. extláča: krahulíci jsou ještě snesitelní. až mi tady začnou poletovat harpyje pralesní, to bude teprve na pováženou…

  9. proto jsem se odstěhoval z matky měst, aby to tchyně měla daleko

  10. Tenhle příspěvek mi připomněl jeden z textů v Pěti báječných strýčcích Františka Nepila. Zkoušel jsi dát do krmítka vepřovou kotletu?

  11. Quanti: proč bych něco takového dělal, já raději jím u stolu:-)

  12. hmm, to by určitě stálo za to vystavět před barákem krmítko pro bezdomovce…ty bitky o jídlo a sem tam mezi ně pustit cvičeného raptora…

  13. Jak to tak čtu, vypadá to, že ses domluvil s draveckou (dravcovskou?) lobby na přísunu čerstvé, živé potravy :)

  14. Loboušku, Ty bys za chvíli pomalu mohl uspořádat své vlastní pitevní slavnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>