Je ze mne prázdná slupka

Trochu jiný syndrom vyhoření

Bývaly doby, kdy jsme s bratrem Jendou dokázali za dvě minuty sníst sklenici feferonek a tvářit se u toho znuděně, ale už je to v čase poměrně vzdálená etapa. Pálivá jídla mám pořád rád, ale uměřeně. Jednou za čas. Nic extrémního. Prostě jsem starý.

Dnes jsem ale na něco ostřejšího měl chuť. Navštívil jsem tedy restaurant, specializující se na asijskou kuchyni, a objednal si Pho Ga. Zvesela jsem do něj vmíchal tu bokem položenou nadrobno nakrájenou papričku v odstínu explodujícího ferrari. Nevypadala nebezpečně. Vlastně jsem ji tam dal jen kvůli barvě.

Po prvním soustu jsem se dámičkovsky zakuckal, ale nikdo si toho nevšiml. Po druhém soustu jsem z větší části ochrnul – fungovala mi jen pravá ruka, která držela lžíci a stále tvrdošíjně nabírala polévku a donášela mi ji do úst. Po třetím soustu mi z očí nekontrolovatelně tekly slzy a z nosu nudle; děkoval jsem prozřetelnosti, že jsem se usadil tak, že na mne ostatní hosté ani personál nemohli moc vidět, neb kvůli postupující paralýze organismu jsem nemohl svůj obličej uvést do civilizované podoby.

Po čtvrtém soustu mi slzy došly a po soustu pátém  mi vyschly i ostatní tělní tekutiny. Co se dělo dál, nevím – vybavuje se mi jen nejasný pocit, že stojím uprostřed střelnice Alamogordo během několika rychle po sobě následujících testů několika rychle po sobě explodujících atomových bomb. Když jsem nabyl vědomí, byl přede mnou víceméně prázdný talíř; i seznal jsem, že jsem pokrm zřejmě dojedl.

S marným pokusem o nonšalanci jsem zaplatil a vypotácel se ven. Zcela jasně jsem cítil, že mi v dutině břišní nezůstaly žádné vnitřnosti – jak jsem avizoval v titulku, stala se ze mne jen prázdná a vypálená slupka bez obsahu. Turisti, bloumající centrem Prahy, si mne nadšeně fotografovali v domnění, že jsem součástí virální propagace nového Falloutu. A já se sám sebe ptal, proč jsem si proboha nemohl dát nějaké jídlo, k jehož konzumaci jsem lépe geneticky vybaven – například plutonium nebo imidazol.

Ale můžu vás uklidnit: Už asi za hodinu se mi vrátil dar dechu a řeči. A stala se zvláštní věc – od oběda jsem doposud nepocítil hlad. Ovšem ani žádný jiný pocit v dutině břišní.

Člověk by byl nakloněn uvěřit, že vše skončilo happyendem. Ale mám strašlivé podezření, že ráno se stane něco, čeho bude celá současná civilizace litovat…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

29 thoughts on “Je ze mne prázdná slupka

  1. Tolik písmenek o jednom obědě! Gratuluji, nemohu jinak!

  2. Závěrečné souvětí ve mně vzbuzuje naději, že brzy bude zveřejněno pokračování tohoto příběhu do detailu popisující průběh inkriminovaného rána.

  3. Pokud by si chtěl zážitek sdílet i s někým, kdo ti je blízký, doporučuji oblažit orální cestou, jisté sliznice na kapsaicin reagují komicky, stejně jako jejich majitelky (budu tiše předpokládat heterosexualitu)

  4. Myslím, že příslovečný červ byl tímto pokrmem vypálen na prach. To je ta dobrá zpráva. Teď už zbývá střeva opět osadit přátelskými probiotiky, protože jako atomovka to zabilo zřejmě všechno. Možná venčení v lese naznačí více, podle mrtvolek tasemnic, roupů aj. útvarů opouštějících tělo. Gratuluji, začínáš tím zase od nuly, s vyčistěným štítem.

  5. nudle z nosu mě pobavila tak, že jsem se rozesmál přímo na jednání u zákazníka v Ústí nad Labem a musel jsem se kousat do rtu … bolest tím vzniklá není opravdu nic proti tomu, co tě čeká ráno a k tomu ti gratuluju … jinak když očešu balastní texty, zase mi z toho vyšlo jedno opakující se sdělení … „jsem starej“.
    ;)

  6. No, ráno už je za námi, dalekohledy tajných služeb zaměřeny na obzor za Maloměstem a jaderný hřib zatím nikde?! Sedíš v lese s klacíkem a kapesním mikroskopem, jak radí Bosorka?

  7. Řekl bych, že jediná, kdo může rekonstruovat události inkriminovaného rána, je paní Lobová.

  8. seismografy z Doupovských hor hlásí dva výrazné výkyvy o síle 3,2 stupně Richterovy stupnice, čtu to jako velký průse* a následný velký řev

  9. Děkuji za optání, ničehož zvláštního jsem si nevšimla. A jinak „jsem starej“ slýchávám i doma. Nijak mě to neznepokojuje, protože já jsem starší. Moje obavy propuknou až ve chvíli, kdy se to změní na „přece ještě nejsem tak starej“. To se obvykle začínají dít věci!

  10. Tak od svých 40. narozenin rovněž osciluji mezi „jsem starej“ a „ještě nejsem tak starej.“ S novou partnerkou, která v době, kdy jsem se narodil, už hezky dlouho chodila do školy, se momentálně pohybuji u druhého z uvedených bodů.

  11. tak to vezměme hezky od začátku.
    F.: za gratulaci k mému ostrovtipu děkuji, jen škoda, že už se nemohu přihlásit do soutěže „Pálí vám to?“
    Desperádo: pane Desperádo, já dokážu porozumět tomu, že se dožadujete snímku ňader mé ženy. to je v pořádku, i já na ně hledím se zalíbením. ale dožadovat se takovýchto detailů, to už svědčí o jisté duševní vyprázdněnosti!
    lucky: děkuji za milý tip, ale nevím, jak bych se z následné situace vylízal!
    Bosorka: kdepak, hnípat se v hlístech nikdy nebyla moje oblíbená kratochvíle, to asi neprojde!
    extláča: nazývat mé vybroušené poémy balastním textem mne uráží, a navíc je to pravda!
    psice: jaderný hřib se nekonal. coby mykolog bych spíš hovořil o hřibu hořčáku… výsledkem totiž byla hořká vzpomínka!

  12. Nejlepsi na tom je, ze omacka v barve vybuchujiciho ferrari se da pridat skoro do vseho. Lucky teda popsala trochu krajni moznost.

  13. partiovka: ovšem přidávat ji tam jazykem je vskutku lehce v rozporu s Guthem-Jarkovským (alespoň s vydáním z roku 1914!)

  14. Jinak pouziju genitivu uziti, popreju pekneho vecera a trochu si rejpnu. Neznamena hnipat neco jako spat?

  15. partiovka: vidím značný rozdíl ve hnípat se a hnípat! to druhé zmíněné podle všeho v některých obskurnějších částech republiky (Vlašimsko, zdá se) opravdu může popisovat spánek:-)

  16. lobo: To Vlasimsko! Uz jen slovo kutak by si zaslouzilo, aby se na nem nekdo habilitoval:) Myslim ale, ze v tom zvratnem tvaru je ejč silent;)

  17. Pane Lobo, naprosto máte pravdu, pociťoval jsem jistou duševní vyprázdněnost, proto jsem se stavil u Drunk Nguyena, přinesl si od něj jakousi Myanmarskou pálenku a s vyprázdněností byl konec.

  18. Chápu rozumím, radši přiznáš balastní povahu svých vybroušených poém, než bys vědomě přitakal k niternému esenciálnímu sdělení své citlivé duše („jsem starej“). Malá psychoterapeutická rada. Napiš přímočarou ostrovtipnou poému na téma „jsem starej“, vynech balast a uleví se ti !!! Přiznej si, že už kráčíš druhou polovinu času tobě vyměřeného a najdeš smysl svého bytí. Najdi se !!! Amen bratři, vyznejte se z hříchů ! Halelujah !

  19. Pro některé příslušníky chlapského rodu není jednoduché přiznat si onu větu „jsem starej.“ To by už snáz přiznali i to, že potají doma poslouchají Evu a Vaška.

  20. Desperádo: tak vida, sice jsem říkal vyznejte se z hříchů … ale …. na Vaška a Evu tady nemám dost odpustků. (budu muset nějaké kvantitativně uvolnit). Zatím to bude aspoň 300x Zdrávasmariamilostiplná a 200x Otčenášjenžjsinanebesích. Ale příště už to prosím nedělej.

  21. I na mě to přišlo, vedle nás zedník pod plechovou střechou poslouchá rádio Blaník a stalo se, nešťastnou náhodou ovšem, že jsem vyslechl „až mě andělé“ ,“říkal si hurikán“ a „krásnej bílej dům“ v jedné čtvrthodině, po zásluze potrestán ležím na kapačkách a činím pokání.

  22. Tak to bude dvanáctkrát Otčenáš, sedmnáctkrát Zdrávas, devětkrát Věřím v Loba a ještě sedmkrát vytřít podlahu na faře.

  23. aja jajaj, tady je fara zatlučená prknama, to vyfasuju ještě navíc vloupání

  24. rád vidím, že si zde, pánové, již vystačíte sami – ušetří mi to spoustu práce:-)

  25. Lobo: naše jemnohmotná teologická disputace tě nevyjímá z původního domácího úkolu (ostrovtipná přímočará poéma na téma Lobo je starej), tak tady planě nekonstatuj zřejmá fakta a šup šup ke kalamáři. Gehe du ale Lobo !

  26. Pane Lobo, coby členové Vašeho osobního fan clubu si pochopitelně rádi popovídáme i na témata, která s Vaší osobou zdánlivě nesouvisí. To ovšem nic nemění na faktu, že byste měl být k sobě upřímný a pohlédnout tváří v tvář kalendáři a splnit tak přání pana exTláči.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>