Jsem básnické střevo

Vejcorodí, živorodí, blahorodí

Zvoní mi telefon, to bohužel není zas až tak podivné. Ale volá mi blogger Hans, kterého si pamatují už jen ti služebně nejstarší z vás a kterého jsem již dlouhý čas neviděl – a to podivné je. Navíc se ukazuje, že Hans si z nějakého důvodu myslí, že stále žiji týmž stylem jako někdy kolem roku 2004, a říká mi:

„Lobo, ty jseš na tyhle věci odborník – jsem na Újezdě a potřebuju jít někam, kde mají zahrádku a Hoegaarden. Co bys mi poradil?“ Jsem poctěn a zaskočen zároveň; opatrně Hanse vracím do reality a přiznávám, že takhle z hlavy naprosto nemám ponětí. Loučíme se smutně.

Ale nedá mi to. Kdo, když ne já; kdy, když ne teď? A tak odkládám účetní závěrku firmy, podpis smlouvy o strategickém partnerství, oznámení výpovědi několika náhodně vybraným podřízeným i rafinovaný odklon firemních prostředků na své konto a nořím se do světa informací.

Když se vynořím a vykuckám několik jedniček a nul, mohu Hansovi ledabyle zavolat a říci mu, že jsem si vlastně vzpomněl na jeden podnik, který přesně odpovídá jeho zadání. Hans mi dojatě děkuje a já říkám, že to nic nebylo. Pocit štěstí je dokonalý.

Ovšem jen do té doby, než mi Hans v situační sms sdělí, že v mnou doporučeném podniku (kde jsem v životě nebyl) mají Hoegaarden pouze lahvový, ale že už našel jiné a lepší řešení. A já musím smutně přiznat: Kdepak, ty doby, kdy jsem se řadil k uznávaným znalcům pražské výčepní mapy, jsou již dávno pryč…

Abychom však nebyli smutní a vnesli sem trochu poetiky, musím se vám pochlubit s haiku, které jsem vytvořil dnes při homeoffice na naší sluncem zalité zahrádce. Myslím, že plně dokumentuje jak moje pracovní nasazení, tak můj postoj k zahrádkářským pracem:

Ve vzrostlé trávě

šustí spadané listy.

Pivo je chladné.

 

A aby tu té přírodní lyriky nebylo tak moc, zde ještě jedna kratičká báseň volným veršem. Mohl bych ji nazvat Punk otce rodiny:

K mytí nádobí

jsem si pustil Anarchy in the UK.

 

A dost už!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Jsem básnické střevo

  1. Jejich bohorodí, v té druhé básničce jim chybí poslední verš:
    Pivo je chladné.

  2. Má nejslavnější haiku vznikla před několika lety na čundru v oblasti lesních porostů Brd, nedaleko Rožmitálu:
    Kadím v jitřním lese.
    Růžovka se rdí.

  3. extláča: tím se ta báseň posouvá do mnohem realističtější a příjemnější roviny:-)
    Sejra: je to krásné! ale, táži se, je to haiku?

  4. Lobo: Haiku možná ne, ale v cajku určitě:
    rdí–li se jen růžovka a nikdo jiný, akce stihnuta včas, tak o tom žádná.

  5. Lobo – to nevím, zde je to přesně haiku (počet slabik a tak), ale nicméně úspěch to mělo -spolučundráci se bavili a já byl o půl kila lehčí:-)

  6. Na oujezdě

    vodku od vietnamského imigranta

    hrábnu ji do vlasů, pozvracím lavičku

    dnes si nebudu hrát na amanta

  7. Bosorka: Sejra kadil v hájku, napsal o tom haiku!
    dalimil: to je sofistikovanější, než jsem schopen pojmout:-)
    Sejra: doufám, že spolučundráci se nebavili přímo při sledování!
    psice: co ty tady? nemáš někde tlačit nebo naopak vysíleně odpočívat? :-)

  8. lobo: zpátky na svobodě, mám dobrého advokáta!

  9. Psice, mám pocit, že ve finále ti stejně žádnej advokát nepomůže a budeš muset s pravdou ven:-)

  10. Haiku z háku – Uschlá orchidej.
    Orchidej pláče.
    Mekbílová, vodu dej!
    Ušetř si slzy.

  11. mě fascinuje, kolik básníků beze slov se tady schází… to mi tak scházelo!

  12. nojo, ale jsme všichni takoví….sešlí, nevadí?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>