Jsem duhová víla

Mé oči jsou déšť a jas

V posledních dnech jde světem nová městská legenda; vypráví o mém dobrém kamarádovi, kterého zde nebudu jmenovat, abych jej neuvedl do rozpaků. Nevím, nakolik je pravdivá, ale to u městských legend nikdy nikoho nezajímalo. Důležité je, že dle ústního podání se stalo cirka toto:

Můj dobrý kamarád, dále jen MDK, šel údajně jednoho dne s potomkem na procházku. Na jakési pěší lávce je poměrně výrazně omezili čtyři cyklisté. Šlo o tzv. typ „silniční veš“ – elastičtí cyklobuzeranti v elastických cyklobuzerantských oblečcích, kteří si kdykoliv a kdekoliv vynucují přednost, nepozdraví, nepoděkují, a jen do zblbnutí šlapou a šlapou, aby zapomněli, že jim přestala fungovat varlata. Jste jistě v obraze, předpokládám. MDK je, patrně veden obavou o bezpečí potomka, více či méně slušně napomenul ve smyslu, že na lávce pro pěší by měli sesednou a svá kola vést. Načež všichni jako jeden cyklobuzerant ze svých kol sesedli a MDK rozbili hubu.

Jak říkám, příběh koluje pouze v kusých a dosud neověřených obrysech, ale pro potřeby tohoto zápisku se spokojme s tím, že MDK prodělal jistou násilně vedenou změnu vizáže. Mohl bych se tomu zvesela zasmát a možná jsem to i udělal. Ovšem to jsem netušil, že osud už chystá lacinou plastiku i pro mě.

Bylo odpoledne a doma jsem si hrál s Trudi; coby zodpovědný otec tyhle věci zkrátka občas dělávám: V přesvědčení, že to duševnímu rozvoji mých dětí prospěje, odhazuji zbytky vážnosti a autority a všelijak se s nimi pitvořím, přistupuji na jejich herní pravidla a ukovávám v nich pevné přesvědčení, že neexistuje nic vtipnějšího než prdící historky.

Trudi seděla na koberci, já se na chvilku zvedl a protáhl a pak se k ní znovu sehnul. Zrovna v ten moment ale ona pojala úmysl se bleskově vztyčit. Výsledek byl jasný a neodvratný: Svou čelní kostí mě zespoda zasáhla krutým úderem do pravého nadočnicového oblouku. Skáceli jsme se oba, ale, jak se rychle ukázalo, fakticky poškozen jsem byl jen já. Navzdory rychlému ledování mi okolí oka začalo hýřit barvami, jejichž odstíny ani coby modelář nedokážu určit. A každý den je to horší a horší. No, přesvědčte se:

duhova vila

Komické je, jak na můj vizuální upgrade reaguje okolí. Muži monokl buď ignorují nebo si ho vůbec nevšimnou. Za poslední tři dny se mě jeden jediný muž účastně zeptal, co se mi stalo. Oproti tomu z toho mála známých žen, které jsem za poslední tři dny potkal, si barevné palety na mém oku všimly všechny a všechny bez rozdílu vyjadřovaly účast nebo se aspoň dožadovaly vysvětlení.

Kamarád-sklář (který tvrdil, že na mém oku nic nevidí) přišel při dnešním zdravotně-pivním pochodu s teorií, že to má něco společného s tím, že ženy si okolí očí samy malují a tudíž si ho na ostatních lidech všímají, zatímco muži považují okolí oka za jednu z těch spíše zbytečnějších tělních lokalit, které se nedají k ničemu pořádnému využít.

A možná na tom něco bude.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové obrázky a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Jsem duhová víla

  1. Zase jste s psicí sesynchronizovali svůj nepravidelný menses…super!

  2. Tady je možné krásně pozorovat efekt tiché pošty. Ano, byl jsem tam já s potomkem, byla tam lávka, byli tam čtyři cyklisté. Zbytek příběhu se však vyvíjel poněkud jinak, než jak se šíří od úst k ústům přes brdské kopce až na Dobříš. Pokud si dobře vzpomínám, ruplo mi v bedně a prvního cyklistu jsem sundal z kola bez nějakých velkých úvodních zdvořilostí. Následný průběh hodnotím jako přiměřený této okolnosti. Rozhodně si nestěžuji a rozhodně popírám, že mě napadli oni. Je ovšem pravda pravdoucí, že ve dnech následujících po události jsem se moc hezky vybarvil.

  3. P~O: jen ty, co nemám u očí!
    MDK: díky, doufal jsem v upřesnění! ale není to zas až tak velký rozpor – píšu „více či méně slušně napomenul“ :-)

  4. Já myslím, že ženy citelně zasáhne hlavně ta geometrická nesouměrnost. Maluje si snad někdo jen levé oko? Já bych tedy v každém případě poprosila Trudi o ránu i do pravého oblouku!

  5. Lobo bacha, až se ti nějaký muž zadívá do očí (na to barevné), mohl by to být cyklo-buzerant (jednoho už jsi propásnul). V takové případě nabízím dvě plně situačně kompatibilní věty: 1) „tady máš hajzle za MDK“ nebo, pokud by ses na 1) necítil dost rozcvičený 2) „to druhé prosím taky“.

  6. Trudi už je zjevně obeznámena s bojovými fintami Jacka Reachera !!!

  7. psice: v nesouměrnosti je krása!
    extláča: budu to mít na paměti, a až taková situace nastane, vhodně zvolím!
    Paul: to naštěstí asi ještě úplně není; kdyby byla, tak se dodnes válím v dětském pokoji v kaluži ze mě zvolna vytékajících různých tělních tekutin:-)
    Žena s moly: stydím se jen za to, že nerozumím tomu číselnému komentáři! je to snad odkaz na vzorník barev Federal Standard?

  8. Žena s moly: taky mě to napadlo, ale pak jsem si říkal, že to musí být něco rafinovanějšího:-) takže si sypu bílý popel bezpečně na hlavu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>